Dnes představíme Útulek statutárního města Ostrava, který byl při zářijových povodních zcela zaplaven a všichni jeho pracovníci i dobrovolníci se ze všech sil snažili zachránit (evakuovat) pejsky – a to i za cenu vlastního ohrožení. Patří jim velký obdiv a poděkování.
Tento útulek spravuje Magistrát města Ostravy a jeho kapacita je až 170 psů. Je tedy jasné, že zabezpečit takové množství psů při živelné pohromě je opravdu nadlidský úkon.
Pro pomoc zvířatům v útulcích, azylech, depozitech a záchranných stanicích zasažených povodněmi jsme založili charitativní sbírku ZVÍŘATA V TÍSNI – POVODNĚ 2024 na dárcovském portálu Donio.cz. Sbírka probíhá již více než měsíc a díky štědrým dárcům máme možnost pomoci těm útulkům a záchranným stanicím, které to nejvíce potřebují.
Co všechno dokáže voda
Je to už více než měsíc od povodní. Ani po takové době se nepodařilo pracovníkům útulku vrátit útulek do normálního provozu. Uvnitř je stále mnoho práce.
Vůbec si nedokážeme představit, co vedoucí útulku Martina Přikrylová a její tým během povodní zažívali. Za vše mluví vyjádření vedoucí útulku Martiny Přikrylové, které si nyní dovolujeme s jejím svolením ocitovat:
„Jako vedoucí útulku cítím povinnost obeznámit všechny, kdo mají zájem, o skutečnostech, které se udály v souvislosti s naším útulkem v posledním týdnu. Ač na jedné straně dokáží sociální sítě ohromně pomoci, na druhé straně dokážou zkreslit, nepochopit nebo překroutit fakta. Informačních šumů je už nyní spousta a tak, pokud tento delší text dočtete až dokonce, můžete si vše vyhodnotit sami, bez zprostředkovatelů “zaručených informací“.
“Ráda bych tedy začala tím, že v neděli 15.9. jsem dostala ve 3:30 hod. telefonickou informaci, že se začíná suterén v útulku plnit vodou (nebylo to nic, co se nedalo předpokládat, když nás postihla podobná pohroma cca před dvěma lety po dlouhodobějším dešti). Jelikož bydlím v obci Velké Albrechtice, kde jsme už v sobotu v 16 hod. byli na povodňovém 3. stupni-ohrožení a v 18 hod. na maximálním 3. stupni-extrémní povodeň, byla jsem ve stavu pohotovosti, kdy mi nezbývalo nic jiného, než zjišťovat informace a stav v útulku koordinovat telefonicky, protože obě cesty z naší obce byly zaplaveny a my tak byli doma odříznutí od okolního světa. Zaměstnanci přišli běžně v neděli na ranní směnu, ale už před 8 hod. jsem dostala informace, že se do útulku začíná hrnout proud vody z kolmé Provozní ulice od skladů Hortim na “naši” ulici Provozní, který se k nám dostával ze zadní části útulku od sběrny OZO.“
“Voda se k nám nedostala napřímo z řeky Opavy, jak si spousta lidí dodnes myslí. V tu chvíli jsem zveřejnila zde na FB žádost o dočasný azyl pro útulkové pejsky a o zapůjčení klecí. Započala také evakuace pejsků z provozní budovy útulku do budovy administrativní s karanténou, která je přeci jen položena výše. V 11 hod. už se k nám do útulku nedalo dojet autem, ale úžasný obětavý pán vozil čtyřkolkou na vlečce další úžasné lidičky, kteří si od nás vzali pejsky dočasně k sobě domů. Tímto mu opravdu velice děkuji. Ve 13 hod. už nebylo možné se k nám do útulku dostat bez toho, aniž by se kdokoli přebrodil přes nejkritičtější úseky minimálně půlmetrovou vodou. Ve 14 hod. opustili útulek téměř všichni zaměstnanci. Zůstal tam jen odchytař a pracovník strážní služby. Voda stále pomalu stoupala a odchytář začal do vrchního patra administrativní části budovy připravovat klece. Okolo 16 hod. už byl v útulku přítomen předčasně odchytář z noční směny a započala evakuace pejsků z nejspodnějších pater do nejvyššího patra budovy, kdy pejsci byli postupně umisťováni do klecí. V 17 hodin pracovník strážní služby a odchytář ranní směny opustili útulek. Poté jsem se dozvěděla, že není v plánu poslat do útulku zaměstnance strážní služby, aniž by mě o tom kdokoli z jejich vedení informoval. Nakonec se mi podařilo zdlouhavě vykomunikovat strážného, který byl ochotný, za takto nepříznivých pracovních podmínek, do útulku nastoupit noční směnu. Tímto mu velice děkuji.“
“V průběhu večera a noci začala voda stále stoupat a bylo nutné přemístit pejsky umístěné v nadzemní části administrativní budovy do vrchního patra do klecí. Vše probíhalo za tmy, pouze s baterkami a při přemísťování se přihodila jedna nešťastná událost, kdy se jeden z pejsků ve stresu vyděsil, vysmekl se a proud ho unášel z budovy ven. Všechny ostatní pejsky se podařilo umístit ve vrchním patře do klecí, různě do místností i na WC. V pondělí v 6 hod. opustil útulek zaměstnanec strážní služby, kdy jej vyzvedli hasiči na člunu. V naší obci začala povodeň od nedělního večera pozvolna klesat a já se modlila, ať se alespoň ráno dostanu z obce do útulku. Podařilo se a jedna příjezdová cesta byla průjezdná. V pondělní v 7:30 hod. jsem stála na křižovatce Martinovská X Provozní a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Ještě než jsem z domu vyjížděla, kontaktovala jsem nového odchytáře, který u nás pracuje teprve od září, zda by byl ochotný se se mnou do útulku vypravit, souhlasil. Nikomu ze zaměstnanců jsem nemohla nařídit práci v útulku, ale věděla jsem, že se tam musím dostat alespoň sama, za každou cenu. S novým odchytářem jsme se setkali u Čistíren a přemýšleli, jak se do útulku dostaneme. Neustále jsem byla v kontaktu s odchytářem v útulku, který se snažil zajistit hasiče, aby nás mohli dopravit člunem do útulku. S novým odchytářem jsme se vydali k druhé přístupové straně, k restauraci Mlýn, tam však byla situace ještě horší, kdy protékal před Mlýnem silný proud. Vraceli jsme se zpět k Čistírnám a po cestě potkali projíždějícího odchytáře z předešlé ranní směny. Vydal se s námi k Čistírnám.“
“Zoufale jsem každou chvíli kontaktovala odchytáře v útulku, jak to s hasiči vypadá a najednou se u nás objevili. V zápalu radosti jsem k nim běžela a ptala se, zda přijeli kvůli nám. Suše mě odbyli, že ne, že tam jsou z důvodu záchrany života. Jejich malý člun se vydal směrem ke skladům Hortimu zachraňovat uvízlého člověka, což se jim také podařilo. Odmítli nás dopravit do útulku, měli spoustu jiné práce, což chápu. Byla jsem zoufalá. Odchytař z předešlé ranní směny se vyslovil, že má doma motorový člun a jestli ho má přivézt. Okamžitě jsem souhlasila. Odjel pro něj nedaleko domů. Mezitím se vrátili hasiči se zachraněným člověkem a já se vrhla k jednomu z nich a zjišťovala informace, zda je po cestě nějaké úskalí a zda si máme dát na něco pozor, kdybychom se vypravili sami ve člunu. Přestože mě ostatní ze sboru odrazovali od takto riskantního kroku a vyslechla jsem si i věty, že smrt utonutím je jedna z nejhorších, hasič, který se vrátil se záchraněným člověkem, mi řekl, že na cestě nejsou žádné překážky a proud není tak silný, čímž mě přesvědčil o tom, že se do útulku vlastními silami vypravíme. Vypluli jsme do prostoru zakázaného vstupu….. já, nový odchytář a odchytář z předešlé ranní směny. K útulku jsme se dostali okolo 11 hod. Já s novým odchytářem jsem v útulku zůstala a odchytář dopravce a odchytář z noční směny odpluli zpět k Čistírnám. Věděla jsem, že tam zůstanu tak dlouho, jak bude potřeba.
Od připlutí do útulku jsme se s novým odchytářem nezastavili. Voda pomalu začala klesat už od rána, a tak jsme začali odbahňovat a čistit vyvýšených deset kotců a výběhů, abychom mohli pejsky co nejdříve vysvobodit z klecí. Po připlutí mě čekalo ještě jedno hodně nemilé překvapení. V horním patře na záchodě byl umístěn pejsek, který na tom nebyl zdravotně dobře už při večerním přesunu do vrchního patra. Bezvládně ležel, těžce dýchal a byl obklopen vykašlanými hleny. Po telefonické konzultaci s veterinářem, jsem mu aplikovala vše dostupné, co mi řekl. Přemístili jsme jej do malé místnosti a fýzák s glukózou jsem mu aplikovala co dvě hodiny pod kůži, dokud nedošel. Poté jsem mu neměla co dát a jen jsme jej chodili co dvě hodiny kontrolovat a udržovali jej v čistém prostředí. Do večera jsme měli provozně vyčištěné kotce a výběhy a průběžně do nich umisťovali pejsky z klecí. Neskutečně se jim ulevilo, když byli ve větším prostoru a mohli se pořádně vyprázdnit. Ostatní pejsci zůstali nahoře. Ty jsme postupně pouštěli z klecí, ať se vyvenčí a protáhnou v prostoru. Všem jsme dali vodu a pořádnou dávku krmiva. Padla večerní hodina, kdy všechny baterky byly vybité a nám nezbývalo, než si svítit pouze mobily. Všichni pejsci byli zabezpečeni a relativně spokojení. Stanoviště jsme měli ve vrchním patře na chodbě, kde nám hořela svíčka, jako jediný stálý zdroj světla. Neustále jsme chodili kontrolovat nemocného pejska a průběžně také ostatní. Poslouchali jsme každý neobvyklý zvuk a snažili se jej vyhodnotit.
V tom se v úterý, okolo 2 hod., na schodech vrchního patra objevil pes….. Ihned nám došlo, že je to pejsek, kterého předešlou noc unášel proud z budovy ven. Ten úžasný pocit, když jej tam v noci vidíte tak stát, se nedá popsat slovy. Opatrně jsme na něj začali mluvit, aby přišel blíž a nevylekal se. A on přišel. Zaplavila nás neskutečná radost. Dostal napít a najíst, pořádné mazleníčko a spokojeně usnul mezi námi na dece, kde spal až do svítání. Dnes mu nikdo neřekne jinak, než plaváček.“
“Od předešlého večera měli zaměstnanci informaci, že v úterý ráno mají přijít do práce. I když byla od třebovické strany ještě nějaká voda, po trati se dalo dojít “suchou nohou”, z Provozní ulice se ještě úplně nedalo. Celkově voda v útulku vystoupala do výšky cca 2,5 metrů.
Po více než 24 hodinách na nohou jsme se vydali s novým odchytářem domů. Jediný den v úterý jsem tedy v útulku nebyla přítomna, kdy započaly úklidové práce. V mé nepřítomnosti je vždy pověřen jeden zaměstnanec, který má útulek na starosti. Má všechny instrukce a informace a pokud je nemá, jsem non stop na telefonu, stejně jako jsem byla od brzkého nedělního rána minulého týdne. Od neděle 15.9. jsem mj. zverejňovala veškeré příspěvky a příběhy na FB a kromě prvních dvou videí jsem autorem všech ostatních. Všem, kteří se ozvali prostřednictvím messengeru jsem odpověděla, není však v mých silách odpovídat na každý komentář pod příspěvky. Pokud jste dočetli až sem, jsem za to ráda. Vím, je to dlouhý text, ale shrnula jsem zde to nejdůležitější a tak trochu si zde ukládám průběh těchto dní. Za 9 let, co jsem vedoucí útulku, jsem takovou mimořádnou krizovou událost nikdy neřešila. Ano, spousta věcí se mohla udělat jinak, mohla se udělat lépe….., kdo však nestojí osobně čelem akutní krizi, kdy se musí rozhodovat ihned, nemá právo soudit situace, ve kterých není přítomen. Za všemi svými rozhodnutími si stojím, i když nejsou vždy ta nejlepší. Nejdůležitější pro mě v tuto chvíli je, že jsou všichni zaměstnanci v pořádku bez újmy, stejně jako pejsci z našeho útulku, kdy nemáme jedinou ztrátu. Nemocný pejsek Bruce měl zánět ledvin, který začal veterinář ihned v úterý řešit a dnes byste na něm nepoznali, že měl jakýkoli zdravotní problém. Někteří dobrovolníci, kteří si vzali pejsky k sobě, nám už je do útulku vrátili. Ti, kteří se ozvali messengerem, jsem poprosila, zda si je mohou nechat do neděle. Ostatním přebírajicím, kteří se rozhodli si je ve své rodině ponechat osobně uhradím smluvní poplatek jako poděkování. Chápu, že ne každý je schopen si pejsky nechat a jsem jim neskutečně vděčná, že se jich ujali i na tak krátkou dobu. Opravdu jste nám tím hrozně moc pomohli. Děkuji.“
“Za sebe bych chtěla upřímně poděkovat všem dobrovolníkům, kteří nám tolik pomohli a stále pomáhají; všem, kdo nám zapůjčili klece, agregáty/elektrocentrály, wapky, prodlužovačky, čelovky, plynový vařič,…… všem, kdo zajistili občerstvení, všem, kdo nám přinesli nebo doručili potřebné věci a krmivo; zaměstnancům, kteří přišli přiložit pomocnou ruku nejen ve svém volnu. Poděkovat chci také svému panu vedoucímu, který mi věřil a podporoval mě a v neposlední řadě svému manželovi a dceři, kteří se postarali o mé pejsky doma, zatímco já se starala o pejsky útulkové…“ – uzavírá své vyprávění Martina Přikrylová, vedoucí Útulku statutárního města Ostrava.
Chcete pomoci ostravskému útulku i vy?
PŘISPĚJTE do naší sbírky ZVÍŘATA V TÍSNI – POVODNĚ 2024 na dárcovském portálu Donio.cz a my část výtěžku této sbírky pošleme zaplavenému útulku v Ostravě na opravu zázemí po ničivé povodni.
DĚKUJEME za vaše příspěvky do této naší sbírky pro útulky a záchranné stanice postižené povodněmi.
Materiální pomoc pro ostravský útulek
Finance útulkům zatím přerozdělovat nemůžeme. Sbírka totiž stále běží. Ve spolupráci s našimi partnery se nám ale podařilo dopravit do ostravského útulku přes 100 kilogramů krmiva pro jejich psí svěřence. A tím nekončíme. Jsme domluveni na dalších závoz darovaného krmiva – konzerv i granulí, o čemž budeme i nadále informovat.
Velké poděkování patří společnosti MARS Czech s.r.o., která je od r. 2009 generálním partnerem naší Nadace na ochranu zvířat, díky níž můžeme útulky obdarovat krmivem pro psy a kočky značek Perfect Fit, Sheba, PED a WHI. Další naše velké poděkování patří značce Royal Canin (division of MARS Petcare) za velkorysý objem darovaného krmiva pro psy a kočky v zaplavených útulcích.
A také mnohokrát děkujeme společnosti Dibaq a.s. a značce Fitmin (Fitmin.cz) za velkorysý dar krmiva Fitmin Mini Beef Grain Free pro malé psy v celkovém objemu téměř 4 tuny.
DĚKUJEME, ŽE SPOLU S NÁMI POMÁHÁTE ZVÍŘATŮM!
