Na 6. září byl vyhlášen Světový den bahňáků (World Shorebirds Day) za účelem co nejvíce zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti ochrany a výzkumu těchto jedinečných, zpravidla extrémně daleko migrujících, často ohrožených a silně ubývajících druhů ptáků.
Bahňáci (Charadrii) jsou skupinou ptáků v rámci řádu dlouhokřídlých, jejíž zástupci hledají potravu procházením bahnitých či mělkých vodních břehů a používají svůj zobák k lovu a sběru potravy – zejména vodních živočichů, jako jsou korýši nebo hmyz.
K pohybu v měkkém bahně jsou vybaveni vysokýma, štíhlýma nohama a některé druhy mají specifický zobák.
Mezi přibližně 250 žijícími druhy najdeme ptáky rozmanité velikosti a tvaru těla (od velikosti drobného ptáka až po středně velké ptáky brodivého typu vázané na vodu a její okolí, druhy s různou ekologií a přizpůsobením životním podmínkám v rozmanitém prostředí.
V České republice pravidelně hnízdí 8 druhů, další dva druhy (pisila čáponohá a tenkozobec opačný) u nás hnízdí spíše nepravidelně podle aktuální dostupnosti vhodných hnízdních lokalit. Přibližně 15 druhů přes naše území poměrně pravidelně protahuje a několik dalších druhů se u nás objevuje vzácně. Více o mapování bahňáků si můžete přečíst v článku časopisu Ochrana přírody.
Ochrana bahňáků je důležitá z několika důvodů, které se týkají nejen samotných ptáků, ale také širších ekologických, ekonomických a estetických aspektů. Bahňáci jsou klíčovými indikátory zdraví ekosystémů, v nichž žijí, a jejich úbytek může znamenat zásadní problémy pro biodiverzitu a kvalitu životního prostředí.
Jednou ze zajímavostí je, že bahňáci mají převrácené rodičovské role. Tým evropských vědců zjistil, že změnu vyvolala nerovnováha mezi počtem samců, kterých byl větší počet než samic.
Když je v populaci hodně samců, je těžší najít samice, takže samci zůstávají se svou družkou a starají se o mláďata, zatímco samice si najdou dalšího partnera.
V České republice se vyskytuje několik druhů bahňáků, a to buď jako hnízdící druhy, nebo jako druhy, které tudy migrují či přezimují. Zde jsou některé z nejznámějších druhů bahňáků, které můžete v Česku pozorovat.
Kulík říční (Charadrius dubius)
Jeho typickým prostředím jsou štěrkovité a písčité břehy řek, jezer a rybníků, ale také umělé nádrže, pískovny a štěrkovny. Tento malý druh bahňáka je dobře přizpůsobený k životu v otevřených, často suchých nebo polopouštních krajinách, kde jeho nenápadné hnědé zbarvení dokonale splývá s okolím.
Kulík říční je rozšířený v celé Evropě, Asii a severní Africe. V České republice se vyskytuje především na nížinách a v podhorských oblastech. Tento druh je tažný, zimuje v oblastech Středomoří, v Africe a jižní Asii.
Kulík říční je v České republice chráněným druhem, ale zatím není považován za ohrožený. Nicméně jeho populace může být ohrožena změnami v krajině, jako je úbytek přirozených hnízdních stanovišť kvůli regulaci vodních toků, intenzifikaci zemědělství nebo rekreačním aktivitám na březích vodních ploch. Jeho ochrana závisí na zachování a obnově vhodných biotopů.
Mláďata jsou schopna opustit hnízdo a začít hledat potravu jen několik hodin po vylíhnutí. Rodiče je však nadále chrání a vodí k vhodným místům s dostatkem potravy.
Kulík říční je fascinující druh, který přináší do české přírody kousek exotiky. Jeho nenápadný vzhled a chování činí z jeho pozorování zajímavou výzvu pro všechny milovníky přírody.
Čejka chocholatá (Vanellus vanellus)
Čejka chocholatá je zavalitý pták velikosti holuba. Patří mezi nejrychleji ubývající ptačí druhy naší krajiny. Je známá především svým elegantním vzhledem a výraznou chocholkou na hlavě, a proto je přezdívaná „černobílá akrobatka s chocholkou“.
Čejka chocholatá se vyskytuje v celé Evropě, Asii a částech severní Afriky. V České republice je poměrně rozšířená, zejména na vlhkých loukách, pastvinách, bažinách a v okolí rybníků. Často ji lze spatřit také na zemědělských polích, zejména na jaře a na podzim během tahu. Čejka je částečně tažným druhem, a zatímco některé populace zůstávají v zimě v České republice, jiné migrují do západní Evropy nebo jižní Asie.
Čejka chocholatá patří mezi ohrožené druhy v mnoha evropských zemích, včetně České republiky. Její populace v posledních desetiletích výrazně klesla, zejména kvůli změnám v zemědělských praktikách, odvodňování mokřadů, intenzivnímu hospodaření a ztrátě přirozených hnízdních stanovišť. Přestože je čejka stále relativně běžná, její ochrana je klíčová pro zachování druhu.
Čejka chocholatá je nádherným příkladem toho, jak se i v naší kulturní krajině mohou udržet druhy, které jsou na ni silně vázány. Její ochrana a zachování vhodných hnízdních biotopů jsou nezbytné pro udržení tohoto elegantního ptáka v naší přírodě.
Vodouš rudonohý (Tringa totanus)
Je středně velký bahňák, který je rozpoznatelný podle svých nápadně červených nohou a oranžovo-červeného zobáku s černou špičkou.
Vodouš rudonohý se vyskytuje především v Evropě a Asii. V České republice je hnízdícím druhem, především na jižní Moravě, Polabí a na některých místech v jižních a západních Čechách. Tento pták preferuje otevřená vlhká stanoviště, jako jsou mokřady, bažiny, slaniska a vlhké louky. Během tahu a zimování se vodouši rudonozí často vyskytují na bahnitých březích rybníků a vodních nádrží.
Vodouš rudonohý je v České republice považován za ohrožený druh. Jeho populace klesají především kvůli změnám v krajině, jako je odvodňování mokřadů, intenzifikace zemědělství, regulace vodních toků a ztráta přirozených hnízdních stanovišť. Na mnoha místech se již přestal vyskytovat jako hnízdící druh, a proto je kladen důraz na ochranu jeho přirozeného prostředí a zachování vhodných podmínek pro jeho hnízdění.
V zimě migruje na jih do západní a jižní Evropy, ale také do Afriky a jižní Asie. Během jarního a podzimního tahu jej lze v Česku často pozorovat na zastávkách při migraci.
Vodouš rudonohý je symbolem zdravých mokřadních ekosystémů. Jeho přítomnost v krajině svědčí o zachování těchto cenných přírodních stanovišť. Ochrana a obnova mokřadů a vlhkých luk jsou proto klíčové pro přežití tohoto ohroženého druhu v České republice.
Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)
Pisila čáponohá je elegantní bahňák, který vyniká svými extrémně dlouhými, tenkými růžovými nohami a černobílým zbarvením. Tento pták patří do čeledi tenkozobcovitých a je známý svou štíhlou siluetou a dlouhým zobákem.
Pisila čáponohá je druh, který se vyskytuje téměř po celém světě především v jižní Evropě, Africe a Asii. V České republice hnízdí velice vzácně, zejména na jižní Moravě, kde se vyskytuje v oblastech s mělkými vodními plochami, slanisky a zaplavenými loukami. Její přítomnost je často vázána na specifické podmínky, jako jsou mělké rybníky, laguny nebo pískovny s dostatkem bahnitých břehů, kde může hledat potravu a hnízdit.
Pisily jsou známé svým aktivním chováním, kdy často postávají na jedné noze, zatímco druhou využívají k míchání vody při hledání potravy. Pohybují se ladně a jejich dlouhé nohy jim umožňují pohybovat se ve velmi mělké vodě.
V České republice je pisila čáponohá vedena jako kriticky ohrožený druh. Její hnízdění je velmi vzácné a populace je malá a nestabilní.
Pisila čáponohá je nejen krásným, ale také ekologicky významným druhem, který je indikátorem zdravých mokřadních ekosystémů. Její ochrana je klíčová pro udržení biologické rozmanitosti v oblastech, kde se vyskytuje, a vyžaduje zachování a obnovu vhodných biotopů, které jí poskytují nezbytné podmínky pro život.
Koliha velká (Numenius arquata)
Koliha velká je jedním z největších bahňáků Evropy. Je snadno rozpoznatelná díky svému dlouhému, dolů zahnutému zobáku, který jí umožňuje lovit potravu v hlubokém bahně a vlhkých půdách. Koliha je také známá svým charakteristickým voláním, které zní melancholicky a je snadno rozeznatelné i na velké vzdálenosti.
V České republice byla koliha velká dříve běžným hnízdícím druhem, avšak její populace se v posledních desetiletích dramaticky snížila a aktuálně je kriticky ohroženým druhem. Hnízdění probíhalo hlavně na vlhkých loukách, mokřadech a rašeliništích, především v jižních a středních částech země, například v jižních Čechách a na jižní Moravě. Dnes se její hnízdění v Česku vyskytuje jen výjimečně, přičemž poslední stabilní hnízdiště se nacházejí zejména v chráněných oblastech.
Mimo období hnízdění lze kolihu velkou v Česku spatřit během tahu, kdy migruje mezi severními hnízdišti v Evropě a zimovišti v západní Evropě, Africe a jižní Asii. Během tahu se často zastavuje na bahnitých březích rybníků a vodních nádrží, kde hledá potravu.
Sluka lesní (Scolopax rusticola)
Sluka lesní je nádherně maskovaný pták, který je známý svým nočním způsobem života a skvělými schopnostmi skrývat se v lese. Tento středně velký bahňák je oblíbený mezi myslivci a pozorovateli ptáků, zejména díky svému jedinečnému jarnímu toku, známému jako “tah sluk.”
Sluka lesní se vyskytuje v celé Evropě a části Asie. V České republice je poměrně rozšířeným druhem, především v lesních oblastech. Preferuje smíšené a listnaté lesy s dostatkem podrostu a vlhkých míst, kde může snadno najít potravu, jako jsou žížaly, hmyz a další drobní bezobratlí. Sluka se vyhýbá otevřeným plochám a je nejaktivnější za soumraku a v noci, kdy vychází za potravou.
V České republice není sluka lesní považována za ohrožený druh, i když její populace může být ovlivněna změnami v lesních ekosystémech, intenzivním lesním hospodařením a narušením přirozených stanovišť. Sluka je lovný pták, avšak lov je v Česku regulován, aby nedošlo k ohrožení její populace.
Sluka lesní je fascinující a unikátní součástí českých lesů. Její přítomnost je symbolem zdravých lesních ekosystémů a její ochrana závisí na udržování přirozených lesních stanovišť a regulaci lovu. Pro milovníky přírody představuje sluka lesní tajemného obyvatele našich lesů, jehož pozorování je vždy vzácným a neopakovatelným zážitkem.
Břehouš černoocasý (Limosa limosa)
Břehouš černoocasý je elegantní a výrazný bahňák z čeledi slukovitých, známý především svým dlouhým, rovně zakončeným zobákem a černým zbarvením ocasu, které mu dalo jeho české jméno. Tento pták je fascinující nejen svým vzhledem, ale i svým chováním a ekologickými nároky.
Břehouš černoocasý je v České republice vzácným hnízdícím druhem, jehož populace se soustřeďuje především na jižní Moravu, kde se vyskytuje v oblastech s vlhkými loukami, mokřady a nivami řek. Mimo období hnízdění ho lze pozorovat také na tahu, kdy se zastavuje na bahnitých březích rybníků a vodních nádrží. Česká republika leží na jeho migrační trase mezi severními hnízdišti v Evropě a zimovišti v západní Africe.
V České republice je považován za kriticky ohrožený druh. Jeho populace klesají v důsledku ztráty přirozených biotopů. V minulosti bylo jeho hnízdění v Česku mnohem rozšířenější, avšak současné podmínky pro jeho přežití a rozmnožování jsou čím dál tím omezenější.
Břehouš černoocasý je symbolem bohatých mokřadních ekosystémů a jeho přítomnost v krajině svědčí o její ekologické hodnotě. Ochrana tohoto druhu vyžaduje nejen zachování a obnovu mokřadů, ale také změny v hospodaření s krajinou, aby mohla být zajištěna budoucnost tohoto kriticky ohroženého ptáka v České republice.
Jespák obecný (Calidris alpina)
Jespák obecný je malý bahňák z čeledi slukovitých, který je jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších druhů jespáků na světě. Tento pták je charakteristický svým kompaktním tělem, krátkým zobákem mírně zahnutým směrem dolů a šedohnědým zbarvením, které mu poskytuje vynikající kamufláž v jeho přirozeném prostředí.
V České republice se jespák obecný vyskytuje především během tahu, kdy migruje mezi svými arktickými hnízdišti a zimovišti v západní Evropě, Africe a jižní Asii. Jeho hlavní zastávky jsou u nás na bahnitých březích rybníků, přehrad, řek a mokřadů, kde se shromažďuje v menších či větších skupinách. Přestože Česká republika neleží v hlavní hnízdní oblasti tohoto druhu, občas zde může docházet k hnízdění v chladnějších a vlhčích oblastech, například v horských rašeliništích, ale to je velmi vzácné.
V České republice není považován za ohrožený druh, a to především díky jeho širokému rozšíření a početné populaci na celosvětové úrovni. Avšak jeho úspěšné hnízdění a tahy mohou být negativně ovlivněny ztrátou vhodných stanovišť, jako jsou mokřady a bahnité břehy, které jsou ohroženy odvodňováním, znečištěním a dalšími lidskými aktivitami. Ochrana těchto stanovišť je proto klíčová pro podporu jespáka obecného a dalších druhů bahňáků.
Vodouš bahenní (Tringa glareola)
Vodouš bahenní je středně velký bahňák z čeledi slukovitých, který je dobře známý svým štíhlým tělem, dlouhýma žlutýma nohama a relativně krátkým zobákem. Tento druh ptáka je typickým zástupcem mokřadních a bahnitých stanovišť, kde ho lze často pozorovat při hledání potravy v mělkých vodách.
Vodouš bahenní není hnízdícím druhem České republice, ale během tahu se zde vyskytuje nepravidelně až velmi vzácně, aby si odpočinul a doplnil energii na další cestu. Nejvíce záznamů je z jižních Čech především během jarního a podzimního tahu. Migruje mezi svými hnízdišti, která se nacházejí v severských oblastech Evropy a Asie, a zimovišti v Africe, jižní Asii a Austrálii.
Představili jsme vám úžasné
