Když se řekne světluška, často se nám vybaví vzpomínky na dětství, kdy jsme při nočních bojovkách na letním táboře pozorovali tyto magické brouky, kteří ve tmě blikali zelenkavým světýlkem.
Světlušky jsou fascinující tvorové, kteří nám připomínají kouzlo letních nocí. Jejich schopnost vydávat chladné světlo je nejen krásná, ale také plní důležité funkce v jejich životě.
Zdroj foto: Facebook
Kde se světlušky vyskytují?
Světlušky se vyskytují po celém (širém) světě, na všech světadílech, dokonce i v oblastech polárního kruhu.
U nás v České republice se můžete setkat se třemi druhy světlušek.
Nejčastěji je zastoupena světluška menší (Phausis splendidula), také známá jako svítilka třpytivá. Tento druh je menší a jeho světélkování je méně nápadné. Světluška menší má zploštělé tělo, které je zbarveno do šedočerné barvy. Samičky a samečci se liší zejména velikostí a přítomností křídel. Samečci jsou menší a mají vyvinutá křídla, zatímco samičky jsou bezkřídlé a větší. Obě pohlaví světlušky menší jsou schopna svítit. Samičky svítí intenzivněji a déle než samečci. Nejen dospělci, ale i larvy světlušky menší jsou schopny svítit. Larvy se živí slimáky, které usmrtí jedem. Dospělci se živí jen krátce nebo vůbec. Světlušky menší obývají vlhké louky, lesy a břehy vodních toků.
Světluška větší (Lampyris nocticula), často nazývaná svatojánská muška, je jedním z nejznámějších druhů světlušek na našem území. Je však vzácnější než její příbuzná světluška menší. Samičky tohoto druhu mají světlejší zbarvení a jsou větší než samci, mají výrazně vyvinuté světelné orgány, jsou bezkřídlé a tudíž nelétavé, připomínají spíše larvu. Zatímco samečci jsou menší, mají krovky a mohou létat. Samičky svítí intenzivněji a déle než samečci, jsou tedy viditelnější. Světlušky větší obývají vlhké louky, lesy a břehy vodních toků. Larvy se živí měkkýši. Dospělci mají zkrácené ústní ústrojí a většinou nepřijímají potravu.
Do třetice všeho dobrého se na našem území vzácně vyskytuje světluška krátkokřídlá (Phosphaenus hemipterus), která je jedním z našich nejmenších druhů světlušek. Jak napovídá její název, samičky tohoto druhu nemají vyvinutá křídla a jsou tedy nelétavé. Jejich tělo je zbarveno do hněda nebo černa a dorůstá délky pouze několika málo milimetrů. I přes svou malou velikost jsou schopny vydávat jemné avšak jasné, zelenavé světlo. Většinu svého života tráví skryté pod kůrou stromů, v mechu nebo pod kameny. Díky tomu je jejich pozorování náročnější než u větších druhů světlušek. Larvy světlušek krátkokřídlých se živí drobnými bezobratlými, což přispívá k rovnováze v ekosystému. Světlušky krátkokřídlé obývají vlhké lesy, zejména listnaté a smíšené. Nejčastěji je nalezneme v blízkosti vodních toků nebo na vlhkých loukách.
Jak a proč světlušky svítí?
Světlušky produkují světlo pomocí bioluminiscence, což je složitý chemický proces, při kterém se energie uvolňuje ve formě světla. Hlavní složkou tohoto procesu je luciferin, který za přítomnosti enzymu luciferázy (typu Firefly, kterou využívají světlušky) reaguje s kyslíkem. Luciferin je vlastně palivo, které při reakci s kyslíkem v kombinaci s enzymem luciferázy emituje energii v podobě světla. Kyslík je nezbytný pro průběh chemické reakce. Světlušky dokáží regulovat množství kyslíku, které se dostává do světelných orgánů, a tím i intenzitu svého svícení. Když světlušky potřebují světlo vypnout, jednoduše přeruší přívod kyslíku do světelných orgánů a reakci tak zastaví s tím, že ji mohou kdykoli obnovit.
Světelné orgány světlušek jsou umístěny na spodní části zadečku a mají podobu plochých, průsvitných skvrn. Jejich přesný tvar a velikost se liší podle druhu světlušky. Tyto orgány jsou bohatě protkány nervy, což umožňuje světluškám přesně regulovat intenzitu a délku světelných signálů. Délka a intenzita svícení se může lišit podle druhu a pohlaví světlušky, stejně jako podle okolních podmínek.
Většina světlušek svítí zeleně nebo žlutě, ale existují i druhy, které vydávají světlo červené nebo oranžové. Světlo vydávané světluškami je téměř chladné, což znamená, že při svícení neztrácejí téměř žádnou energii ve formě tepla.
Světlušky používají světelné signály k vzájemné komunikaci – především k přilákání partnerů během období rozmnožování. Každý druh má svůj specifický světelný vzor, který pomáhá jednotlivcům rozpoznat správné partnery (a najít se ve tmě).
Světlo může být také varovným signálem pro predátory. A některé druhy světlušek napodobují světelné signály jiných druhů, aby je přilákaly a následně ulovily. Využívají tedy své světlo i k lovu kořisti.
Světlušky jsou skutečnými mistryněmi bioluminiscence, která zajišťuje schopnost živých organismů produkovat světlo.
Kdy a kde pozorovat světlušky?
Světlušky a jejich světélkování vytvářejí v noci kouzelnou atmosféru. Pokud se chcete vydat na jejich pozorování, je dobré vybrat si správný čas a místo.
Světlušky jsou nejaktivnější během teplých letních nocí, nejlépe po dešti, kdy je vzduch vlhký. Ideální čas pro pozorování světlušek je od 22:00 hodin do půlnoci (24:00).
Období od června do srpna je považováno za hlavní sezonu pro pozorování světlušek.
Světlušky dávají přednost vlhčím stanovištím, jako jsou louky (zvláště ty, které se nacházejí v blízkosti vodních ploch a toků), listnaté a smíšené lesy s dostatkem vlhkosti, břehy jezer, rybníků a řek nebo mokřady, kde vlhké prostředí a vegetace vytvářejí optimální podmínky pro světlušky.
Jak pozorovat světlušky?
Vyberte si místo co nejdále od zdrojů umělého světla, jimiž jsou osvětlené městské aglomerace, zástavby, pozemní komunikace (silnice apod.), ty mohou světlušky odlákat nebo zcela zastínit jejich jemné světélkování.
Pozorování světlušek vyžaduje trpělivost. Posaďte se a tiše vyčkávejte, dívejte se do tmy a nechte své oči na ni přivyknout. Snažte se nepohybovat (nebo co nejméně a obezřetně pomalu) a být co nejtišší, abyste světlušky neznepokojili.
Pokud máte fotoaparát s dlouhým expozičním časem, doporučujeme nepoužívat umělé zábleskové světlo, můžete se pokusit zachytit světélkování světlušek na fotografii.
Světlušky nám ukazují, jak krásná, tajemná a rozmanitá je příroda i v těch nejmenších detailech. Světlušky jsou překrásnou součástí naší přírody. Jejich pozorování může být nezapomenutelným zážitkem.
Vezměte s sebou své blízké, rodinu nebo přátele a užijte si společný večer se světluškami pod hvězdnou oblohou. Obzvláště milencům dopřejí světlušky romantický zážitek.
Přejeme vám mnoho úspěchů při hledání těchto malých a nádherných zářících zázraků!
Zdroj foto: pineterest.com
Jaký je význam světlušek?
Světlušky jsou nejen úchvatnými živočichy naší přírody, ale mají také značný ekologický význam. Jejich přítomnost a početnost nám mohou mnohé napovědět o stavu životního prostředí.
Jsou velice citlivé na změny prostředí, a proto slouží jako důležitý bioidentifikátor kvality životního prostředí.
Světlušky jsou důležité pro biodiverzitu v krajině a přírodě.
Larvy i dospělci světlušek slouží jako potrava pro mnoho dalších živočichů.
Světlušky mají v neposlední řadě také psychologickou hodnotu, jsou symbolem života (ve světle) a přinášejí nám radost a úžas.
Ochrana světlušek
Světlušky nejsou v České republice považovány za ohrožené, ale jejich populace mohou být negativně ovlivněny ztrátou přirozených habitatů, světelným znečištěním a používáním pesticidů.
Pro ochranu světlušek je důležité zachovávat jejich přirozená prostředí, omezit světelné znečištění (smog) a vyvarovat se používání chemikálií, které mohou být pro světlušky škodlivé.
Svatojánská noc a pověsti o světluškách
Původ svatojánské noci lze vystopovat až do pohanských dob, kdy byla slavena jako svátek letního slunovratu. S příchodem křesťanství byl tento svátek spojen se sv. Janem Křtitelem, jehož svátek připadá na 24. června. Svatojánská noc je obklopena mnoha pověstmi, zvyky a magickými představami. Je to noc letního slunovratu, nejdelšího dne v roce, a proto byla od nepaměti spojována s různými rituály a oslavami. Svatojánská noc je tradičně spojována s ohněm a světlem a také se světluškami.
Na počátku léta je aktivita světlušek na vrcholu. V tomto období dochází k jejich rozmnožování, k němuž světlušky hledají partnerské protějšky a svítí, aby se navzájem přilákaly. Světlušky, které produkují přirozené (z pohledu mýtů bájné) světlo, přispívají k magické atmosféře Svatojánské noci a jsou považovány za symbol tohoto svátku.
Světlušky, s jejich tajemným světélkováním, inspirovaly po celá staletí lidskou fantazii a staly se součástí mnoha pověstí a legend. Tyto příběhy se liší kulturou a místem, ale spojuje je jedno – údiv nad tímto přírodním úkazem.
V některých kulturách panuje víra, že světlušky jsou duchové zemřelých nebo zázračná stvoření, která chrání před zlými silami a přinášejí štěstí.
V mnoha asijských zemích se věří, že světlušky jsou duše předků, které se vracejí na zem, aby navštívily své milované. Jejich jemné světlo je symbolem návratu, smíření, naděje a vzpomínek.
Některé kmeny Severoamerických indiánů věří, že světlušky jsou duše dětí, které zemřely (ještě) před narozením. Jejich světlo je pro ně znamením, že jejich duše žijí a jsou v bezpečí.
Ve vícero evropských zemích se věřilo (možná i stále věří), že světlušky jsou průvodci, kteří vedou ztracené cestovatele správným směrem. Jejich světlo bylo považováno za magický kompas.
V Japonsku jsou světlušky symbolem lásky a romantiky. Zamilované páry často vyrážejí do přírody, aby společně pozorovaly jejich světélkování.
V české lidové tradici je tvrzeno, že světlušky jsou duše našich předků, které se ve Svatojánskou noc vracejí na zem a přinášejí naději, lásku a nový začátek…
Světlušky jako inspirace v umění
Světlušky svým jemným světélkováním a čarovnou aurou již od nepaměti inspirovaly umělce po celém světě. Jejich přítomnost v umění je různorodá a odráží se v různých uměleckých formách a médiích. Světlušky se objevují v průběhu dějin v mnoha uměleckých dílech – od literatury, přes hudbu až po výtvarné umění (sochařství, malířství, grafický nebo užitý design, architekturu a další disciplíny vizuálního umění).
Světlušky jsou spojovány s magií, tajemnem a nadpřirozenými silami. Jejich světélkování vytváří atmosféru tajemna a umožňuje umělcům vyjádřit různé emoce a myšlenky. Světlušky jsou užívanou metaforou pro naději, vnitřní svět člověka, nesmrtelnost, nekonečno (infinity), lásku a zázraky života.
Mnozí impresionisté pracovali s motivem světlušek a jejich luminiscence, kdy je zachycovali ve svých imaginativních dílech jako malé světelné body v noční krajině. Jedním z příkladů je Claude Oscar Monet (1840–1926), slavný francouzský impresionistický malíř, který ve svých obrazech často využíval světlo jako hlavní motiv nebo ideový konstrukt, v němž světlušky sloužily jako drobné, ale výrazné akcenty.
Světlušky se objevují v mnoha literárních dílech – od poezie až po beletrii. Jsou hojně užívaným symbolem mystického prožitku života a spojení člověka s přírodou. Například William Blake (1757–1827), anglický malíř a básník, ve své poezii nejednou využíval přírodu, přírodní jevy a motivy jako symboly duchovního prožitku, kdy světlušky představovaly duše nebo božské jiskry.
Opomenout nelze známou knihu Broučci českého spisovatele Jana Karafiáta z roku 1876. Tato kniha s pohádkovým příběhem o rodině svatojánských broučků byla z počátku přehlížena, avšak po 17 letech od svého prvního vydání se dočkala pozornosti a stala se velice oblíbenou. Byla přeložena do celé řady světových jazyků a ilustrována v mnoha podobách.
Příběh Broučků nás přivádí do fantaskního světa hmyzu, kde se seznámíme s malými svatojánskými broučky a jejich každodenním životem. Prostřednictvím jejich zážitků a dobrodružství se dozvídáme o přátelství, odvaze, zodpovědnosti a lásce k přírodě. Broučci nás učí základním etickým hodnotám, jako je poctivost, laskavost a ohleduplnost, a probouzí v nás respekt k životu v jakékoliv formě.
Kniha Broučci od Jana Karafiáta se právem stala nesmrtelnou / nadčasovou klasikou, klenotem české literatury a patří k nejvydávanějším českým publikacím pro děti a mládež. Broučci jsou knihou, která se stala součástí našeho (národního) i světového kulturního dědictví. Neměla by chybět v žádné knihovně. Je to příběh, který přetrvává generacemi a stále nás dokáže okouzlit a inspirovat.
Zdroj foto: převzato z Wikipedie
Světlušky v soudobé kultuře a umění
I v dnešní době si světlušky zachovávají své kouzlo. Jsou stále oblíbeným motivem v literatuře, malbě a v nových médiích – fotografii, filmu, video a internet artu, performativním umění, public a street artu aj. Jejich zobrazení si zachovalo symboliku něhy, lásky, zázraku, duchovnosti i v moderní kultuře.
Světlušky se často objevují v současném (konceptuálním) umění. Umělci je využívají jako metaforu krásy, křehkosti ale zároveň síly života, a také jako zdroj inspirace pro vytváření nových uměleckých forem. Například v instalacích a světelných 3D objektech, jejichž součástí jsou uměle vytvořené světlušky (AI) nebo světelné body imitující světélkování světlušek, které zprostředkovávají interaktivní zážitky pro diváky. Někteří sochaři vytvořili kinetické sochy inspirované světluškami. Tyto sochy se pohybují a mění svou podobu, čímž evokují poletování a metamorfózu světlušek.
Odlehčení na závěr – světlušková anekdota
“Budu muset na oční,” řekla smutně světluška a přiznala:
“Včera jsem se čtvrt hodiny dvořila nedopalku cigarety…”
Pokud by vás o světluškách zajímalo více informací, doporučujeme článek z časopisu Veronica: Když se řekne světluška.
Podívejte se na fantastické video „Firefly Experience – Summer Night with Fireflies (Lightning Bugs)“ /Zážitek se světluškami – Letní noc se světluškami (svítící brouci)/ – autora Radima Schreibera:
