Varan kumingův_foto: Veronika Krůtová
V Evropské unii existuje řada iniciativ vyžadujících plošné zavedení tzv. pozitivních seznamů chovaných zvířat (= povolení chovu pouze několika málo druhů a současně zákaz chovu většiny zájmových druhů zvířat). Argumentují zejména tím, že většina druhů zájmových zvířat nemá v běžných podmínkách zájmového chovu adekvátní podmínky, je tedy týrána chovem a k tomu hrozí riziko přenosu a šíření zoonóz (nemocí přenosných ze zvířat na člověka).
Chov zvířat v zájmovém chovu se vyvíjel po dlouhé generace. S možností cestovat a objevovat se dostávala zvířata z jiných částí světa nejprve do zoologických zahrad, vědeckých institucí a k vybraným (zejména movitým) soukromým chovatelům. Postupem času začal být chov exotických zvířat (druhů v dané zemi či na kontinentě se nevyskytujících) čím dál více populární a tato zvířata dostupnější. Jakékoliv zvíře si tedy mohl pořídit kdokoli, kdo na něj měl finanční prostředky.
Regulační pravidla pro chov zvířat byla zaváděna až v novověku, konkrétně v českých zemích se postih za týrání zvířat objevil v nařízení z roku 18551). Již v době rakousko-uherské monarchie na jejím území působily spolky na ochranu zvířat, které měly za úkol osvětu veřejnosti a evidenci případů týrání zvířat, které měly nahlašovat policii. Zásadním mezníkem v ochraně zvířat byl rok 1939, kdy protektorátní vláda vydala samostatné nařízení o ochraně zvířat proti týrání2)3), které pak bylo předchůdcem soudobého zákona na ochranu zvířat proti týrání4).
Stávající úprava zákona na ochranu zvířat proti týrání již reguluje či dokonce zakazuje vlastnictví určitých druhů zvířat a stanovuje množství povinností pro chovatele5) určitých druhů či skupin (některé druhy šelem, lidoopi, zvířata vyžadující zvláštní péči). Další podmínky chovu zvířat stanovuje legislativa vztahující se k druhům chráněným podle CITES6). Určitá přísnější kritéria se týkají chovu psů a koček7). Chov ostatních druhů zájmových zvířat nemá stanoveny žádné speciální regulativy, až na základní povinnosti, kdy zvíře nesmí být omezováno na výživě včetně napájení a pohybu nezbytném pro daný druh. Nicméně chov všech druhů a skupin zvířat (nejen) v zájmovém chovu podléhá zákonu na ochranu zvířat proti týrání a zákonům souvisejícím. Účelem tohoto zákona je chránit zvířata, jež jsou živými tvory schopnými pociťovat bolest a utrpení, před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcením bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem8). § 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání stanovuje důvody, pro které je shledáno týrání zvířete (mj. chovat zvířata v nevhodných podmínkách nebo tak, aby si sama nebo vzájemně způsobovala utrpení). § 13 tohoto zákona stanovuje mj., že každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete a učinit opatření proti úniku zvířat. Zvíře nesmí být chováno jako zvíře v zájmovém chovu, jestliže nejsou zabezpečeny přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb nebo jestliže se zvíře nemůže adaptovat, přestože tyto podmínky zabezpečeny jsou.
Chov morče_foto Z.Nezmeškalová
Máme zde tisíce chovatelů zájmových druhů zvířat, kteří se chovu věnují desítky let, chovají zdravá zvířata ve špičkových podmínkách a pro své odchovy vybírají vhodné chovatele s nesmírnou láskou a péčí, poskytují následný chovatelský servis včetně např. zpětného převzetí či odkoupení zvířete při vzniklých problémech u nového chovatele.
Bohužel zde narážíme i na problém, že spousta chovatelů vlastnících např. pouze jedno zvíře nemá povinnost si obstarat informace o jeho chovu a tak často nemá povědomí nebo nerespektuje nároky nezbytné k zdravému a spokojenému životu konkrétního jedince. V takových případech dochází k týrání zvířat, které není až na výjimky postiženo a zvířatům zajištěna adekvátní péče.
Zákon totiž určuje, avšak v praxi nelze plně dozorovat, pravidla pouze pro obchodování se zvířaty na základě živnostenského oprávnění, kde je dána povinnost:
Právnická nebo fyzická osoba, která obchoduje se zvířaty určenými pro zájmové chovy, je při prodeji každého zvířete povinna poskytnout bezplatně kupujícímu v písemné podobě správné a podrobné informace o podmínkách chovu, včetně způsobu krmení, a péči o zdraví a pohodu kupovaného zvířete.9)
Jelikož jsme národem chovatelů víme, že zvíře si lze obstarat rozličnými způsoby včetně burz, bazarů, inzercí, či od drobnochovatelů, kde se prodejci povinnostmi pro „živnostníky“ řídit nemusí a pravděpodobně také neřídí.
Prodej plazů na chovatelské burze_foto Z. Nezmeškalová
Prodej ryb na chovatelské burze_foto Z. Nezmeškalová
Jaké je tedy řešení?
V nedávné době byla novelou zákona na ochranu zvířat proti týrání stanovena povinnost chovatelů absolvovat kurz k péči o vybrané druhy šelem a lidoopů. Nadace na ochranu zvířat je přesvědčena, že obdobné kurzy by měly být legislativou stanoveny pro chovatele většiny druhů a skupin zájmových zvířat. Zvířata bez rozdílu jsou dle zákona na ochranu zvířat proti týrání stejně jako člověk živými tvory, schopnými na různém stupni pociťovat bolest a utrpení, a zasluhují si proto pozornost, péči a ochranu ze strany člověka. Je proto potřeba poučit o správném způsobu chovu jak majitele varana, tak majitele morčete nebo psa.
Víme, že tento cíl je velmi ambiciózní, ale chceme-li předejít zákazu chovu většiny zájmových druhů zvířat (*pozitivní seznamy), měli bychom, jakožto chovatelé, přistoupit k tomu, že by naše schopnosti a dovednosti měly být prokázány (např. absolvováním chovatelského kurzu s následnou závěrečnou chovatelskou zkouškou). Vždyť právě profesionálně vedené kurzy mohou přispět k našemu rozvoji a znalostem a tím pádem i větší spokojenosti námi chovaných zvířat.
Nadace na ochranu zvířat nesouhlasí se zavedením seznamu živočichů, které je/bude povoleno držet v soukromém vlastnictví (tzv. „pozitivnímu seznamu“), ale navrhuje zpřísnění / regulaci chovu některých druhů a skupin zvířat v zájmovém chovu – a to i prostřednictvím úprav stávající legislativy ve prospěch zavedení povinnosti uložené chovatelům absolvovat chovatelský kurz k vybraným druhům a skupinám zvířat zakončený (závěrečnou) chovatelskou zkouškou (dle nastavených kvalifikačních standardů).
Odkaz na petici: Proti “pozitivním seznamům zvířat”
1) Nařízení ministerstva vnitra ve shodě s Nejvyšším policejním úřadem z 15. února 1855 s platností pro všechny korunní země s výjimkou vojenských újezdů
2) Vládní nařízení č. 106/1939 Sb., o ochraně zvířat proti týrání
3) ochrana jakéhokoliv zvířete před jednáním, které v důsledku týrání pociťuje bolest, strach a utrpení
4) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
5) Chovatelem tedy je každá právnická nebo fyzická osoba, která drží nebo chová (dále jen “chová”) zvíře nebo zvířata, trvale nebo dočasně, přemísťuje zvíře, nebo obchoduje se zvířaty, provozuje jatky, útulky, záchranné stanice, hotely a penziony pro zvířata nebo zoologické zahrady, provádí pokusy na zvířeti nebo zvířatech anebo pořádá svody zvířat.
6) Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
7) § 7a zákona na ochranu zvířat proti týrání ve spojení s vyhláškou 384/2021 Sb., o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování
8) § 1 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
9) § 1, odst. 4, zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů
