Boj o kohoutky? Nadace na ochranu zvířat říká jasné NE aktivizmu v neprospěch zdravého rozumu!

Vydra v péči ZS Drosera

Poklidné vlny českého mediálního rybníčku rozvířila informace o tom, jak máme v Česku obrovský etický problém ve vaječném průmyslu související s jednodenními kohoutky. Skupina bojující za práva zvířat vyzývá veřejnost k tlakům na poslance, aby prosadili povinnost drůbežářských firem změnit technologie v líhních tak, aby likvidovaly vejce, z nichž se měli vylíhnout kohoutci. Není však ochranář jako ochranář. Nadace na ochranu zvířat s tímto postojem nesouhlasí. Odmítá náhradou za potřebné kohoutky odsoudit k smrti jiná zvířata bez zveřejnění všech souvislostí.

V současné době vaječný „průmysl“ vylíhnuté kohoutky neodchovává. Jsou hned po narození usmrceni a žádná velkovýrobná mašinerie v podobě klecí a hal, umělého krmiva i světla je nečeká. Ve většině případů poslouží jako krmivo pro zvířata, pro které by se jinak musela za několikanásobně vyšší náklady speciálně odchovávat zvířata jiná (potkani, myši, morčata, křepelky…).

Významnými odběrateli kohoutků jsou záchranné stanice pečující ročně o desítky tisíc zraněných a jinak handicapovaných zvířat volně žijících druhů. Mezi nejčastější pacienty patří zejména draví ptáci, sovy, čápi, ale i mláďata malých šelem – vydry, lišky, kuny, dále pak třeba ježci. Pro ty všechny jsou kuřátka významným zdrojem potravy. Těm není možné předkládat steaky z hovězího nebo vepřového masa, jak argumentují aktivističtí ochranáři požadující zákaz líhnutí kohoutků s tím, že je přece etičtější usmrtit na krmení jedno velké zvíře, než desítky malých. 

Video: Sezona mláďat v záchranné stanice – krmení poštolek jednodenními kohoutky

Kromě ekonomické tu však máme i stránku biologickou. Pokud základní složku potravy léčených zvířat tvoří v přírodě ptáci a predátoři z ní využijí často všechno včetně vnitřností, kostí a peří, potřebují pro svou výživu a rehabilitaci opět potravu složenou zejména z ptáků. Samostatných odchoven například křepelek je v ČR pomálu a jejich nákup není levná záležitost, alternativa v podobě opět několikanásobně dražších myší není všespásná. 

Tisková zpráva záchranných stanic: Co je víc? Život kuřete nebo život myši?

Záchranné stanice nejsou jedinými odběrateli kohoutků. Obdobně jsou využíváni také pro zvířata v zoologických zahradách, pro sokolnicky vedené dravce a nebo také pro druhy chované v soukromých, tedy i zájmových chovech. Dnes čím dál populárnější krmení psů a koček krmením typu BARF (Bones and Raw Food – kosti a čerstvá strava) odráží potravu volně žijících šelem, ve které jsou ptáci konzumovaní tzv. od hlavy až k patě také významnou částí potravy.

„Nezpochybňujeme problém, kterým velkochovy a nadměrná konzumace masa, mléčných výrobků i vajec jsou. Považujeme však za nesmyslný argument některých ochranářských iniciativ, že utrácení nadbytečných jednodenních kohoutků je neetické, a oproti tomu chov například myší pro účely krmení zvířat, která se živou potravou živit musí, nikoli. Návrhy některých ochranářských organizací, které jsou pro zákaz odchovu kohoutků, jsou nekoncepční, navrhují zákaz a nenabízejí řešení,” komentuje situaci ředitelka Nadace na ochranu zvířat, Eva Hodek. „Pokud by společnost měla dojít k závěru, že bude využívat jen minimum živočišných komodit a bude selektivně vybírat jen některé, otázka živé potravy nejen pro léčené volně žijící druhy v záchranných stanicích nebo zvířata v zoologických chovech se stane kruciálním tématem. V tomto bodě však naštěstí nejsme a neměli bychom vytvářet problém tam, kde není,“ dodává. 

Kontakt: Ing. Zdeňka Nezmeškalová, vedoucí odborného úseku Nadace na ochranu zvířat ,tel. 736 751 354