Den šestý, téma šesté
Ti, kteří pomáhají lidem s handicapem – vodící, signální a asistenční psi.
Někteří lidé mají život poněkud těžší, než je běžné. Od narození nebo následkem úrazu či nemoci mají omezení, která musí v běžných situacích překonávat. V tomto nelehkém údělu však mohou pomoci ti, kteří dokáží určitým způsobem nahradit oči, uši, nohy… psi vodící, signální, asistenční.
Vodící psi
pomáhají nevidomým při pohybu venku v cizím prostředí. Dokáží najít značený přechod, dveře, schody, znají běžné trasy, kam se svým pánem chodí. Umí se vyhnout nečekaným překážkám tak, aby se jejich pán nezranil.
Asistenční psi
pomáhají lidem, kteří jsou upoutáni na invalidní vozík a mají tedy omezenou možnost pohybu. Každý handicap je individuální, s konkrétními možnostmi a schopnostmi, proto i tito psi ovládají mnoho různých dovedností, kterými svým pánům mohou pomoci – otevírání a zavírání dveří, skříní, šuplíků, podávání různých konkrétních věcí (mobilu, ovladačů, psacích potřeb, léků, peněz, brýlí, – prostě všeho, co jsou schopni vzít do tlamy a co si člověk nemůže podat), pomoc při svlékání či oblékání atd., možností je spousta.
Zvláštní kategorií jsou psi pro nedoslýchavé, jsou vycvičeni k tomu, aby upozorňovali na konkrétní zvuky v domě – zvonění zvonku u dveří, telefonu, pláč dítěte, volání jiné osoby apod. Svému pánovi naznačí, co za zvuk slyšeli – dovedou ke zdroji zvuku nebo ho podají.
Signální psi
jsou schopni svým pánům naznačit, že se blíží nějaký zdravotní problém a umožní jim se na to připravit či ho odvrátit – epileptický záchvat, hladina cukru při cukrovce apod. Pro tuto službu musí mít psi speciální nadání, často jen s trochou cviku to dokáží empatičtí a citliví psi, kteří s majitelem žijí od malička v úzkém kontaktu.
Výběr, výchova a výcvik vodících a asistenčních psů je poměrně náročný. Organizace, které se tímto výcvikem zabývají, mají vytipované spolupracující chovatele, od kterých si po pečlivém výběru berou štěňata do tzv. předvýchovy. To je síť spolupracujících dobrovolníků, kteří dostanou do své péče budoucího asistenta, naučí ho všemu potřebnému – socializaci na různé situace, zvířata, lidi, zvuky, dopravní prostředky, povrchy atd., chování v domácnosti, základní povely. Organizace pořádají jednou za čas setkání předvychovatelů, kde zkontrolují pokroky štěňat, poradí a pomohou s další prací.
V tomto období se někdy vyselektují štěňata, která k dalšímu výcviku nemají předpoklady, ta pak většinou zůstávají u předvychovatelů jako rodinní psi a parťáci.
Dále mladý pes určený k dalšímu výcviku jde ke cvičiteli k cílenému výcviku, často už ve spolupráci s budoucím majitelem, učí se konkrétním cvikům a dovednostem, které bude při své práci potřebovat. Na závěr výcviku se pes s novým pánem za dozoru cvičitele secvičují a pokud vše jde podle plánu, je vycvičený pes slavnostně předán.
Organizace připravující tyto psy pak pravidelně zve majitele na setkání, kde řeší případné problémy, které se v praxi při práci mohou vyskytnou a majitelé si vzájemně předávají zkušenosti. Když pes zestárne a již nemá dost sil vykonávat všechnu náročnou práci, obvykle zůstává v rodině a pokud je potřeba, přibude nový pomocník.
Pokud uvidíte vodícího nebo asistenčního psa označeného dečkou s handicapovaným člověkem, na psa nemluvte, nehlaďte ho a nesnažte se s ním komunikovat. Je v práci a potřebuje se soustředit. Někomu může život těchto psů připadat smutný, že jsou stále soustředění a nemají možnost volného pohybu. Není to ale tak, pes běžně také dostane „volno“ a může si užít jako každý jiný pes, jasně rozlišuje, kdy je „ve službě“ a kdy má volno a může se věnovat svým psím záležitostem.
Nadace na ochranu zvířat, text a foto: Pavla Dorničová
