Skutečné léto má sice ještě čas, rádi vstřebáváme jarní sluníčko, někteří psi se už s nadšením vrhají do vodního živlu. Je mnoho psů, kteří nepohrdnou vodní lázní i v mrazech, se zvyšující se hodnotou na teploměru vodních nedočkavců přibývá. Je tedy na čase popovídat si o tom, jak přežít vodní hrátky ve zdraví a pokud možno bez šrámů na těle i na duši (naší i našeho čtyřnohého společníka).
Jaké jsou základní zásady bezpečného koupání psa?
1/ Pes by neměl do studené vody rozehřátý (to platí samozřejmě i u člověka) – než pustíme psa v horkém dni do vody, necháme ho chvíli zchladit ve stínu, počkáme až se vydýchá z prudkého běhu, nejprve ho necháme namočit nohy a břicho a pak teprve ho necháme plavat. Není na škodu mít sebou vodu na pití i pro psa, nevíme jaké kvality je přírodní voda, ke které jdeme, je tedy lepší, pokud pes není žíznivý a nejdříve se napije vody nezávadné.
2/ Kvalitu vody bychom měli zkontrolovat, než psíka do vody pustíme. Pokud je voda zelená, plná sinic, nebo v ní plavou mrtvé ryby, raději tam psa nepouštíme. Sinice mohou způsobovat nepříjemné zažívací problémy. Já se držím zásady, že psa nepustím do vody, do které bych nebyla ochotná vlézt taky a vykoupat se v ní.
3/ Pokud pes rád do vody skáče, platí totéž jako pro skokany lidské – než necháme psa skočit, musíme vědět, co je ve vodě v místě doskoku! Pes napíchnutý na železnou tyč nebo ostrou větev pod hladinou není vůbec příjemný zážitek.
4/ Je nutné mít na zřeteli únavu psa, plavání je poměrně vyčerpávající a ztráta sil může přijít velice náhle – pes se najednou začne točit dokola, lapat po vzduchu a jde pak dost rychle pod hladinu. Věřte, že topící se pes se v hluboké vodě hodně těžko loví. Pokud pes plave za jedoucí lodí, je třeba vzít v úvahu i jeho psychiku. Jakmile dostane strach a začne panikařit, ztratí síly velice rychle. Řeka může být pro psa stejně zrádná jako pro nás, pes je (většinou) ještě lehčí než člověk a může být proudem snadno strhnutý tam, kde nemůže vylézt na břeh. To mějme na mysli i při házení aportů. Nadšený aportér se v zápalu hry pustí za aportem, který mu v proudu odplouvá, a můžeme se snadno dostat do nepříjemné situace. Je tedy dobré házet vždy co nejdál proti proudu, aby pes stačil k aportu doplavat a bezpečně se s ním vrátit.
5/ Pes, zvláště menší, ve studené vodě snadno prochladne, mysleme na to a včas vodní hrátky ukončeme. Někteří psi vodu tak milují, že neznají míru (jako některé děti, které s drkotajícími zuby a promodralými rty ujišťují rodiče, že jim rozhodně není zima a ve vodě ještě chvíli budou 🙂 .
6/ Trávíme-li se psem hodně času u vody, nebo dokonce bereme psa sebou na loď a splouváme i s ním řeku, či máme-li slabšího plavce nebo staršího psa, který se brzy unaví, je dobrou pomůckou plovací nebo záchranná vesta. Pozor, mezi nimi je rozdíl! Plovací vesta je konstruovaná tak, aby psu nebránila v pohybu a jenom ho nadnášela a plavání mu usnadňovala, záchranná vesta je užitečná v případě, kdy je třeba psa z vody okamžitě vytáhnout, obvykle není určená k delšímu plavání.
7/ Krmení u vody během plavání může být zvláště u větších plemen velmi nebezpečné, raději nebudeme krmit během koupání a plavání žádného psa! Plavání a zvláště skoky do vody s plným žaludkem mohou způsobit torzi žaludku, což je bez rychlé pomoci smrtelné!
8/ Koupáním a plaváním zábava a péče o našeho čtyřnohého kamaráda nekončí. Po plavání a zábavě ve vodě bychom psa měli nechat vyběhat a vytřepat co nejvíc vody a ještě důkladně vysušit, a to z více důvodů. Mokrý pes zejména ve větru snadno prochladne, zvláště když musí být na místě bez pohybu. Mokrá srst se snadno zapařuje a může to pak způsobovat ošklivé kožní problémy. Pozornost věnujeme i tlapkám, také je raději osušíme a zkontrolujeme, protože mezi prsty se rády a s oblibou zapařují.
9/ Máme-li psa neplavce, který vodu považuje za životu nebezpečnou, netlačíme na něj, zkusíme ho lákat za sebou nebo za oblíbenými hračkami, případně ho může k vodním hrátkám zlákat psí kolega – vodomil. Určitě nebudeme psa házet do hluboké vody s tím, že léčba šokem ho nejlépe naučí. To, že každý pes automaticky umí plavat, je jen pověra! Opravdu to tak není!
10/ Moře – i to samozřejmě můžeme psu dopřát, a je to úžasný zážitek. Kdo jednou viděl psa, který poprvé okusí slanou mořskou vodu, to potvrdí. Je zde ale nutné dodržovat pár pravidel. Psa nenecháme mořskou vodu pít (většinou to sice po prvním doušku vzdá, ale při skocích nebo častých aportech se stejně naloká) – způsobuje průjmy. Vždy sebou máme na pobyt u moře protředek proti průjmu. Na pláži může dojít k poranění tlapek od ostrých kamínků nebo mořských ježků – vybíráme pokud možno bezpečná místa. Mořské vlny také mohou nezkušeného psa překvapit a někdy i vyděsit, pro začátek volme klidnější zákoutí. Názory na to, jestli psa po koupání v mořské vodě oplachovat vždy sladkou vodou, se liší. Záleží na tom, jak to konkrétní pes snáší. Někomu sůl způsobuje kožní problémy, někomu naopak pomáhá. Já neoplachuji, moje fenka je vždy po pobytu u moře jako znovuzrozená, srst jí jen září, drobná poranění se dohojí, a ještě krásně voní mořem. Ale zkušenosti mohou být různé.
Mějme tedy na paměti toto „vodní desatero“ a užijme si krásné a pohodové léto i se svými čtyřnožci!
Autor: Pavla Dorničová, Nadace na ochranu zvířat, foto: Pixabay, Katrin B., Carola Kpunkt
