Začátek školního roku je každoročně velikým předělem v chodu rodiny. Největší změna nastává samozřejmě pro děti a jejich rodiče. Změna režimu však může citelně zasáhnout i naše domácí mazlíčky. Které, jak a jak se vyhnout negativním dopadům způsobených nástupem dětí do škol na zvířata se dočtete v následujícím článku.
Jaká zvířata mohou být ovlivněna změnou režimu
Nástupem dětí do školního prostředí a s tím související nepřítomnost členů rodiny v domácnosti má vliv zejména na zvířata sociální, tedy taková, která si vytvářejí sociální vazby. Zatímco pes vnímá nepřítomnost lidské smečky citelně, taková užovka korálová nebo rybičky ji ani nezaznamenají. U některých druhů zvířat pak záleží na konkrétních jedincích, jak osamocení vnímají. Jako příklad lze uvést kočky, morčata nebo papoušky. Nepřítomnost lidské „smečky“ může u zvířat vyvolávat stres, který může mít různé projevy charakteristické opět pro jednotlivé druhy, ale i konkrétní zvířata. Patří mezi ně hlasité projevy, ničení věcí, změna nálad, sebepoškozování nebo nechutenství.
Fotografie: Amit Karkare, Pixabay
Největší dopad má odloučení na nejvěrnější přátelé člověka – psy
Odborníci zabývající se chováním zvířat se shodují na tom, že největší problémy řeší majitelé psů. Nejhorší, co může pes zažít, je situace, kdy rodiče pořídí štěňátko dětem na prázdniny a to je s rodinou nepřetržitě po celé léto. V září pak nastane zlom a zvíře je najednou doma ponecháno o samotě 4 a více hodin. Není třeba příliš bádat nad tím, co se může takovému psu honit hlavou: „Jsem opuštěné, ztracené, bojím se, nudím se, chce se mi čůrat, jsem ve stresu!“ Zvíře kňučí, vyje, škrábe na dveře, anebo se pustí do destrukce vybavení bytu. Zvíře trpí a šok zažívají následně i jeho majitelé, případně sousedé. Velmi často se situace opakuje, negativní projevy psa se stupňují a situace může dojít až tak daleko, že je psovi hledán nový domov. Přitom stačilo psa na nadcházející režim připravit.
Fotografie: lottasilfverbrand, Pixabay
Září už je tady! Nic není ztraceno
Pro každé zvíře je ideální, pokud se s novinkami může seznamovat postupně. Platí to i pro učení psů samotě. Abychom předešli tzv. separační úzkosti, musíme dát psovi najevo, že náš odchod není nic tragického a je to běžná věc. Trénujeme už tím, že nenecháváme psa, aby nás všude následoval. Zavíráme za sebou dveře do pokoje, na záchod, do koupelny. Odchody mimo domov trénujeme po částech – odejít na pár minut za dveře, sednout si na schody a poslouchat. Když se vracíme, psa nevítáme a neděláme z příchodu mimořádnost. Ideální je odcházet od psa, když je najedený, vyvenčený a unavený a který je na svém místečku, případně tam psa povelem odkážeme. Je dobré psa pozorovat a zjistit, kde se doma cítí bezpečně a tam jej po dobu naší nepřítomnosti nechávat. Pro mnoho psů je totiž stresující, když zůstanou sami v té „obrovské lidské boudě“. Mnozí psi se zbaví stresu v domečku, který mají jen sami pro sebe – v pelíšku umístěným pod kuchyňským stolem, v šatně, nebo v interiérové kleci, kterou využívají pro své čtyřnožce hlavně majitelé štěňat. Naučení správným návykům nemůžeme čekat okamžitě. Chce to čas a trpělivost. Musíme počítat i s tím, že pro mladé psy do zhruba roku věku není fyziologicky možné vydržet bez venčení 8 nebo i více hodin. Pokud tedy víte, že opouštíte psa na takto dlouho, domluvte si venčení vašeho čtyřnohého přítele raději se sousedy. Nedaří-li se vám správných návyků u psa docílit, vyhledejte pomoc u odborníků specializujících se na výcvik psů.
Zdena Nezmeškalová,
Nadace na ochranu zvířat
