Jedním ze základních cílů každého živočicha je plození potomstva a předání své genetické informace. Každý druh předává svou genetickou informaci na základě životní strategie, které primárně rozlišujeme dvě, K-strategie a r-strategie. Tyto dvě strategie by od sebe nemohly být odlišnější.
K-strategie znamená, že živočich v rámci rozmnožování dává důraz na kvalitu a konkurenceschopnost potomstva. K-stratégové, nebo také konzervativci, se vyznačují menší kvantitou potomků a jejich vyšší kvalitou. Schopnost přežití je vyšší, jsou konkurenceschopnější a dožívají se vyššího věku. Během svého života postupně vytlačí r-stratégy. Pokud se ale dostaví výraznější narušení ekosystému a dojde k následnému zhroucení, nastupují opět r-stratégové, kteří daného stavu využijí.
Ačkoliv by v krajině měli převažovat k-stratégové, díky četným disturbancím stanovišť člověkem je tomu naopak. Například okraje lesů díky častému narušování prostředí (nitrifikace a ruderalizace) r-stratégům přímo „nabízíme“.
Oportunisté (r-stratégové) upřednostňují kvantita nad kvalitou. Samice plodí četné potomstvo, mezi kterým může panovat poměrně vysoká úmrtnost, ale i tak jejich populace rychle roste. Na druhou stranu jsou krátkověcí. Obecně jsou r-stratégové přizpůsobiví a jsou schopni se rychle rozšířit na mnoha různých, ideálně neobsazených stanovištích. Obvykle nastupují při disturbanci ekosystému (např. požár, častější lidská činnost), nicméně postupně bývají vytlačeni k-stratégy. Neobstojí totiž v jejich konkurenci. Trvaleji mohou obývat stanoviště nevhodné pro K-stratégy, například suťoviště či skály. Mezi typické r-stratégy patří myš, potkan nebo kočka.
Fotografie: Hier und jetzt endet leider meine Reise auf Pixabay aber z Pixabay
U těchto dvou strategií se také ale musíme podívat na to, s jakým druhem daného živočicha porovnáváme. Například pes domácí je proti člověku r-stratég, ale ve srovnání s kočkou domácí nebo myší je K-stratég.
Životní strategie R/S/C
Grimes v roce 1979 navrhl složitější klasifikaci populačních strategií, která je používána především u rostlin. Ta vychází z předpokladu, že organismy jsou různě konkurenceschopné, náchylné na narušování a stres, čímž se myslí především nedostatek či nadbytek zdrojů.
Ruderální stratégové (R-stratégové) jsou odolní vůči narušování biomasy, ale nesnášejí stres. Mají velkou produkční schopnost, protože potřebují rychle obsadit volnou plochu. Rovněž mají rychlý růst a relativně krátký věk. Vyskytují se na stanovištích s dostatkem zdrojů, která jsou vystavena silnému narušování – typicky jde o ruderální plochy, ale i štěrkové lavice či lavinové svahy.
Mezi typické zástupce R-stratégů patří například merlík, lebeda či žabinec obecný.
Stres snášející stratégové (S-stratégové) již podle jména snáší stres, nesnesou však narušování biomasy. Mají nízkou reprodukci, pomalý růst a dlouhý věk. Na nedostatek zdrojů jsou specificky adaptováni. Typická stanoviště s výskytem S-stratégů jsou například rašeliniště, slaniska, pouště a skály. Na štěrkových ložiskách je však nenalezneme, protože zde dochází k častému narušování biomasy.
Zástupci S-stratégů jsou například borůvky, vřes či borovice.
👀 Mabel Amber, who will one day z Pixabay
Konkurenční stratégové (C-stratégové) mají vysokou konkurenceschopnost, kterou však uplatňují na stanovištích bez stresu a narušování. Mají střední reprodukci, střední růst a jsou dlouhověcí. Vyskytují se především na klimaxových stanovištích.
Mezi významné C-stratégy patří dub, buk lesní, jasan či pýr plazivý.
Eliška Coufalová
Nadace na ochranu zvířat
