Zvířata, stejně jako lidé, mají mezi sebou různé vztahy. Tyto vztahy mohou být v rámci jednoho druhu, ale i mezidruhové. Co ale zvířata motivuje například ke spolupráci? Jedná se o soucit s druhými? Z pocitu radosti ? Pro zajištění přežití druhu? Nebo spolupracují jen tehdy pokud se to stává výhodné pro obě strany?
Zebra stepní (Equus quagga) © Birger Strahl, unsplash.com
Jestliže zvířata spolupracují, protože dělají to nejlepší pro přežití svého druhu, tak z hlediska přirozené selekce to znamená, že se každý jedinec chová pro dobro druhu nebo skupiny, ve které žije. Ve stejnou chvíli nás ale napadne nespočet příkladů, kdy se jedinci nechovají pro dobro skupiny či druhu, například u hmyzu dochází běžně k usmrcování partnerů po kopulaci, někteří jedinci svádí boje v rámci druhu, které v mnohých případech končí smrtí nebo samci zabíjející mláďata samic se kterými se chtějí pářit atd.
Podle behaviorální ekologie, odvětví etologie (věda zabývající se chováním zvířat), která zkoumá účinky faktorů evoluce a prostředí na chování zvířat, se dá altruismus (nesobeckost) v pojetí přirozené selekce vyložit tak, že se každý jedinec primárně chová ve svém vlastním sobeckém zájmu. V roce 1976 etolog Richard Dawkins napsal knihu s názvem “The Selfish Gene” ve volném překladu “sobecký gen”, která navazuje na hlavní teorii adaptace a přirozeného výběru George C. Williamse (1966). Dawkinsova teorie sobeckého genu říká, že čím víc jsou si dva jedinci geneticky příbuzní, tím více má pro ně smysl (na úrovni genů) spolu navzájem spolupracovat.
Existuji čtyři hypotézy o altruistickém (nesobeckém) chování 1) příbuzenský výběr 2) manipulace 3) mutualismus 4) reciprocita.
Na příbuzenském výběru (Kin selection) neni nic překvapivého ani nového, obzvláště pokud si vezmeme rodiče a jejich potomky, kdy rodiče potomkům poskytují rodičovskou péči, jelikož příbuzenský výběr je evoluční strategie, která upřednostňuje reprodukční úspěch příbuzných organismů a to i za cenu vlastního přežití nebo reprodukce. Jako příklad můžeme uvést bratry divokých krocanů (Meleagris gallopavo), kde se v období námluv jeden z bratrů “ukazuje samicím” a následně se s nimi páří, zatímco druhý bratr odhání potencionální soky. Existuje i tzv. Hamiltonovo pravidlo, které podporuje názor, že přirozený výběr upřednostňuje genetický úspěch nikoliv reprodukční úspěch sám o sobě, a upřesňuje za jakých podmínek se altruismus vyvíjí. Hamiltonovo pravidlo zní: r * B >C.
Kolik genů sdílíme se svými příbuznými © legacytree.com
B je výhoda jakou jedinec získá od altruisty (ekvivalent v počtu potomků), C je cena, kterou altruista zaplatí za své chování (ekvivalent v počtu potomků) a r je koeficient příbuznosti (pravděpodobnost, že dva příbuzní jedinci sdílejí kopii genu), který je u potomků nebo sourozenců 0,5 u prarodičů a polovičních sourozenců 0,25 a bratranců/ sestřenic 0,125. Jako příklad si můžeme vzít lví sestry a jejich mláďata, kdy jedna samice (F) má dobře živená mláďata a druhá (H) má jedno podvyživené. Samice F zajistí přenos sdílených genů na další generace ve chvíli, kdy začne kojit podvyživené mládě samice H. Výhoda (B), kterou samice F poskytne samici H (jeden potomek, který by bez pomoci zemřel) více než kompenzuje ztrátu (C) samice F (přibližně čtvrtina potomka), protože pravděpodobnost přežití dobře živených mláďata samice F se jen mírně snížila.
Lví sestry (Panthera leo) © CatrinAdams, pixabay.com
V přírodě se také můžeme setkat s manipulací, kdy i sobečtí jedinci “pomáhají” druhým aniž by o to tušili. Jako klasický příklad manipulace se uvádějí kukačky (Cuculiformes). Kukačka klade svá vejce do hnízd cizích ptáků a jakmile se mládě kukačky vylíhne, automaticky vyšoupne z hnízda ostatní nevylíhlá vajíčka nebo již vylíhlá mláďata svých nevlastních rodičů. Ptačí rodiče tak investují svou mateřskou péči do cizích mláďat.
Některé formy zvířecí spolupráce v sobě altruismus nenesou, tak je tomu v případě mutualismu. Mutualismus je interakce mezi dvěma či více druhy, kdy z toho vztahu těží oba zúčastněné druhy, tudíž přežití a reprodukční úspěch jedince může být díky spolupráci větší. Například některé druhy ryb z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae) žijí se slepými krevetami ve společné noře. Jejich vztah je založen na principu toho, že krevety hloubí noru pro rybu a ryba zase hlídá okolí před predátory. Slepé krevetky jsou s rybou v neustálém kontaktu díky jejich dlouhým tykadlům, která umisťují na tělo ryby. V případě nebezpečí dá ryba krevetkám varovný signál v podobě švihnutí ocasem. Oba druhy si potravně nekonkurují a noc společně tráví v úkrytu nory.
Dalším příkladem je rak poustevníček (Anomura sp.), který svůj úkryt před predátory hledá v ramenech žahavé sasanky, která se na oplátku přiživuje na zbytcích potravy ulovené rakem.
Rak poustevníček (Anomura sp.) © David Clode, unsplash.com
Poslední hypotéza o altruistickém chování se zabývá reciprocitou. Jednoduše řečeno: “Dnes pomůžu já tobě, zítra ty mě”. V ideálním případě toto pravidlo platí, ale někdy můžeme narazit na problém, kdy jeden z účastníků druhého podvede, přijme pomoc, ale sám pak druhému nepomůže, což je běžný problém v lidské společnosti. U reciprocity je pro dárce cena malá, ale pro obdarovaného je to obrovský zisk. Také by se dalo říct, že evolučním pravidlem se stává- spolupracuj, když spolupracují druzí a pokud to ostatní kazí, kaž to taky. Příkladem reciprocity v přírodě jsou upíří (Desmodontinae sp.). Pokud se v kolonii najde jedinec, který nebyl na lovu úspěšný, poskytnou mu ostatní členové část jejich úlovku (vysátou krev). Hladový jedinec v budoucnu pomůže na oplátku s největší pravděpodobností zase jim.
Kolonie upírů (Desmodontinae sp.) © Valerie, flickr.com
A jak je to v případě pomocníků? Proč pomáhají?
Například sojka křovinná (Aphelocoma coerulescens) tvoří monogamní pár a “k ruce” mají jednoho až dva pomocníky, kteří jsou s párem příbuzní. Pár z přítomnosti pomocníků těží a samčí pomocníci na oplátku zdědí místo hnízdiště. Toto chování se vyskytuje u mnoha druhů savců, ptáků a ryb.
Druhý případem jsou pomocníci, kteří nejsou příbuzní s párem, který se rozmnožuje. Příkladem je klaun bělohřbetý (Amphiprion akallopisos), kde reprodukce závisí na “vlastnictví” sasanky. Pomocník, který se nemnoží, pomáhá páru chránit jejich teritorium. Proč pomocník pomáhá? Čeká na vhodnou chvíli, kdy by mohl obsadit teritorium páru. Je to cena, kterou pár může zaplatil za to, že pomocníka ve svém teritorium nechal.
Klaun bělohřbetý (Amphiprion akallopisos) © Jean-Marie GRADOT, flickr.com
Rybařík jižní (Ceryle rudis) hnízdí v koloniích a má dva typy pomocníků. První typ jsou příbuzná samčí mláďata stará 1-3 roky. Ti krmí samici sedící na vejcích, brání loviště a chrání hnízdo před predátory. Druhý typ pomocníků jsou nepříbuzní samci rozmnožujícího se páru. Pomocníci druhého typu jsou přijati jen v době, kdy jsou podmínky pro hnízdění a lov ztížené. Cizí samec z tohoto vztahu těží šanci, že “ukradne” hnízdícímu samci samici.
Zajímavé, kolik podobností z přírody můžeme najít u lidí.
Autor: Kamila Jandová, Nadace na ochranu zvířat
