Plitvická jezera, Chorvatsko
Kdo by neznal Vinnetoua, který se zde točil! Záběry na nádherná jezera, vodopády a dřevěné cestičky. Tato soustava 16 jezer, propojených vodopády a kaskádami je od roku 1979 na seznamu světového dědictví UNESCO, leží v nadmořské výšce 500 – 640 m. Ke vzniku těchto terasových bariér přispívají především unikátní bakterie, které žijící v mechu a trávě na terasách.
České Švýcarsko
Tato krásná oblast se táhne až na území Německa, skoro k Drážďanům. Jde o evropsky unikátní krajinu s kvádrovými pískovci, které vznikly zpevněním písků usazených na dně dávného moře koncem druhohor. Toto rozbrázděné území odvodňované různými říčkami umožnilo jeho osídlení pestrou vegetací a zvířenou. Na výše položených plošinách se daří teplomilným druhům, v hlubokých roklích chladnomilným.
Národní park Šumava
Největším ze 4 národních parku České republiky je NP Šumava. Na Šumavě jsou jedinečná biologická společenstva. Kromě pralesních porostů a horských smrčin zde nalezneme i kalová jezera, slatě a několik rašelinišť. Na území NP je celkem 24 přírodních rezervací a menších chráněných území.
Fotografie: Tereza Křížková, Pixabay, Šumava
Tajga, Finsko
Tato rozlehlá oblast, ve které se nachází člověkem netknutá příroda je perfektním místem k pozorování a fotografování zvířat. Je plná živočichů, od medvědů hnědých po vlk, soby, vakoveverky nebo bobry.
Ecrins. Francie
Národní park Écrins je jedním z deseti francouzských národních parků a nachází se v jihovýchodní části Francie. Rozkládá se ve vysokohorské oblasti s ledovcovými údolími, a poli, subalpskými lesy a jezery. Stoupá až do výše 4102 m.n.m. a byl oceněn Evropským diplomem chráněných území.
Durmitor, Černá hora
Tento černohorský národní park se nachází na severu státu a od roku 1980 je součástí světového přírodního dědictví UNESCO. Povodí řeky Tary, která parkem protéká, je zároveň od roku 1976 biosférickou rezervací. Park zahrnuje centrální část vápencového pohoří Durmitor a protéká jím i řeky Draga, Piva a Susica. Vegetace je tvořena četnými rostlinnými společenstvy lesních ekosystémů, horských luk a pastvin, rašelinišť a sladkovodních ekosystémů. Nalezneme zde například medvěda hnědého, vlka obecného kamzíka horského či kočku divokou.
Fotografie: Benas M., Pixabay, Durmitor
Triglav, Slovinsko
Triglav je jediný slovinský národní park, který byl pojmenován po nejvyšší hoře Slovinska s výškou 2864 mnm. Hora Triglav je národním symbolem, který nalezneme i na vlajce. Jedním z lákadel parku je ledovcové jezero Bohinj. Kromě četných jezer a špičatých skal zde naleznete mnoho vodopádů, mezi ty velmi obdivované patří Peričnik a Savica. Za zmínku stojí i rokle Bled Vintgar řeky Radovny.
Soomaa, Estonsko
Tento park má rozlohu necelých 400 km² a nalezneme tu vřesoviště, rašeliniště, bažiny a vzácné lužní lesy. Přítoky řeky Pärnu se během jarních měsíců v důsledku tání vylévají a zaplavují vodou přilehlé okolí, které tvoří ideální prostředí pro výskyt losů, bobrů, divokých hus a dalších, především vodních živočichů. Tato “zaplavená” část roku je někdy nazývána pátým ročním obdobím.
Fotografie: Lisa Redfern, Pixabay , Ordesa
Ordesa, Španělsko
Národní park Ordesa y Monte Perdido je jedním z nejstarších národních parků ve Španělsku a nachází se u francouzských hranic, kdy za hranicemi pokračuje jako francouzský Národní park Pyreneje. Tento skoro 100 let a 155 km² národní park je zároveň i biosférickou rezervací, ptačí oblastí a světovým přírodním dědictvím UNESCO. Dominantou parku je vrchol Monte Perdida (3354 m). Mezi zdejší faunou vyniká zvláštní vychuchol pyrenejský, drobný hmyzožravec, který připomíná krtka nicméně má dlouhý ocas jako potkan. Rostlinnými endemity parku jsou orlíček pyrenejský a lomikámen.
Fotografie: Christo Anestev, Pixabay , Meteora
Meteora, Řecko
Meteora jsou vlastně chrámy na vrcholcích slepencových skal v oblasti Thesálie v Řecku. V této oblasti se začali mniši a poustevníci usazovat již od 11. století, ale teprve o tři století později začaly vznikat první byzantské monastýry. Celý komplex je nazván Meteora podle prvního chrámu, založeného v roce 1356 a mezi 15. a 16. stoletím vzniklo chrámů celkem 24. V roce 1988 byly monastýry Meteora zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
Eliška Coufalová
Nadace na ochranu zvířat
