V rámci Světového dne veterinářů jsem si pro vás připravili rozhovor se studentkou 5. ročníku veterinárního lékařství, Kateřinou Vrbovou. Její studium jí zkomplikoval Covid, ale nevzdává se a po boku svého psího parťáka Aslana ve studiu zdárně pokračuje. “Takže Kateřino pověz nám:”
Kdy jsi se rozhodla, že chceš studovat veterinární lékařství? Co tě k tomu vedlo?
Dlouho jsem nevěděla, co půjdu studovat po maturitě. Pořád jsem tak nějak přeskakovala mezi různými obory. Pak jsem si v roce 2013 pořídila mainskou mývalí kočku Sophii, která bohužel měla ze začátku určité zdravotní problémy, které jsme řešili asi měsíc a dost času jsem tehdy s kočkou strávila na veterině. Tato situace a fakt, že jsem vždy milovala zvířata a bavily mě přírodní vědy vyústily v to, že jsem si podala přihlášku na Veterinární univerzitu (dříve VFU).
Který předmět se ti zatím nejvíce líbil?
Je těžké si vybrat konkrétní předmět, ale, když pominu fakt, že zkoušky z těchto předmětů byly celkem peklo, tak mě bavila fyziologie, biochemie nebo třeba porodnictví a gynekologie.
Kateřina a Aslan © Kateřina Vrbová
Už jsi si vybrala svou specializaci nebo stále váháš?
Specializaci jsem si zatím nevybrala a na škole se ani moc specializovat nedá. Absolvent VFU musí mít znalosti o zvířatech zájmových i hospodářských. Po škole bych se ráda zaměřila na reprodukci a možná ortopedii.
Tvůj doposud nejzajímavější zážitek ze školy?
Nevím, jestli bych tento zážitek charakterizovala jako nejzajímavější, ale rozhodně se mi vryl do paměti, jako žádný jiný. Rektální vyšetření krávy.
Jak tvé studium ovlivnila současná covid situace?
Covid ovlivnil moje studium opravdu extrémně. Jsme už rok bez praktické výuky a jsou věci, které si prostě doma nevyzkoušíš a z prezentace nebo videí jen těžko pochopíš. 5. ročník měl být zaměřen převážně na praxe a plnění DOSů (day one skills), bohužel jsme o všechno přišli a jen netrpělivě čekáme, zda nám epidemiologická situace umožní jít ještě před začátkem zkouškového období do školy, abychom mohli ztracené hodiny dohnat.
Chodíš někam na praxi? Jaký to byl pocit účastnit se první operace?
Na praxi chodím už několik let. Teď momentálně docházím do menší ordinace v Praze a na kliniku do Průhonic. Myslím, že chodit na praxi je v našem oboru naprosto stěžejní, obzvláště v této době.
Přiznám se, že svou první asistenci u operace si už nepamatuji. Jistě jsem byla nervózní, abych něco nezkazila a zároveň nadšená, že toho můžu být součástí.
Kdo byl tvůj první pacient?
Protože zatím nejsem doktor, tak jsem pacienta ještě neměla. Co se týče docházení na praxe, tak to už je tak dávno, že si na to, bohužel, nevzpomenu.
Jaro je tu (i když to tak nevypadá) a přichází k nám léto a s nimi i sezóna klíšťat. Co bys doporučila našim čtenářům— jak mohou efektivně chránit svá zvířata před klíšťaty? Máš trik na jejich vytažení?
Chránit své mazlíčky před klíšťaty je opravdu důležité, protože klíšťata jsou vektorem závažných onemocnění, jako je například borelióza nebo babezióza. Efektivní způsob je podání antiparazitik, ať už ve formě spot-onů, obojků nebo tablet, popřípadě lze zkusit alternativní metody, například přírodní repelenty. S těmi ale nemám zkušenosti a tak bych se spíše přikláněla k těm antiparazitikům.
Tady jen upozorním, že antiparazitikum vždy aplikujte jen tomu druhu zvířete, pro který je přípravek určen. Látky obsažené v přípravku pro psa mohou být toxické pro kočku atd.
U vyndávání klíštěte je dobré klíště spíše viklat, nemačkat klíště a následně místo vydezinfikovat.
Určitě se každý majitel kočky nebo psa setkává s pravidelným podáním tablety/přípravku proti odčervení. Máš nějaký trik, jak rychle tabletu podat? Nebo jsou i jiné alternativy – méně pracné a stresové jak pro zvíře, tak pro majitele?
Já osobně volím metodu natlačit tabletu co nejdále do krku a pak zvířeti hladit krk, aby se stimulovalo spolknutí. Existují např. aplikátory tablet pro malá zvířata, pomocí kterých lze tabletku vpravit do tlamy. Starý trik je také tabletku zabalit do nějaké, pro zvíře atraktivní, pochoutky, vždy se ale poraďte s veterinářem, protože některé léky nesmějí být podávány s mléčnými produkty atd.
V této době se spousta tablet dělá ochucená, takže zvířata je často i dobrovolně přijímají.
Jsi členkou klubu Musher JCC. Mohla bys nám, prosím, říct, co to je canicross za sport? Jak jsi se k němu dostala a co je k němu potřeba? Jak se člověk stane členem klubu?
Canicross je jednou z disciplín musherských sportů, jde o běh se psem, kde je podstatné to, že vás pes po celou dobu táhne.
Ke canicrossu jsem se dostala přes svoji sestru, která mě s sebou vzala na úvodní hodinu. Tomuto sportu jsem se pak začala intenzivněji věnovat po pořízení mého psa Aslana (krátkosrstá kolie). Ke canicrossu potřebujete nadšeného psa, schopnost běhat, speciální postroj, vodítko s amortizérem a sedák.
Rozhodla jsem se stát členem klubu, po tom, co jsme začali mít s Aslanem docela slušné výsledky na závodech. Chtěla jsem se účastnit i oficiálních závodů, a proto jsem se stala členkou klubu a udělala si licenci. Bohužel, epidemiologická situace nám ještě neumožnila se jakýchkoliv oficiálních závodů zúčastnit.
Členem klubu se může stát každý, kdo se přihlásí a zaplatí členský poplatek.
Kateřino, moc ti děkujeme za rozhovor a přejeme ti hodně štěstí v tvém studiu veterinárního lékařství. Snad se situace brzo uklidní a budeš se moct navrátit k “normálnímu studiu”.
Autor: Kamila Jandová,
Nadace na ochranu zvířat
Autor náhledového obrázku: Andrew Lloyd Gordon, Pixabay
