Ptáci našich zahrad
S jarem se probouzejí všechna zvířata. Hmyz, ptáci, hlodavci…Mnoho z nás má na zahradě krmítko nebo pítko a pozoruje, jací ptáci je navštěvují. Sedm nejčastějších ptačích návštěvníků vám představíme.
Někteří z nich jsou malincí, někteří větší. Některé z nich můžeme potkat i v zimě, jiní na podzim odlétají za teplem.
Červenka obecná
Červenka je malý ptáček s červeno-oranžovým hrudníkem a “obličejem”. Tento malý ptáček se v Čechách vyskytuje většinou v období od března do října, v zimních měsících se raději pohybuje v západní a jihozápadní Evropě. Ale některé červenky neodlétají a jiné červenky k nám na zimu přilétají, zejména ty, které letí ze severu. Červenky, které přezimovávají, se zdržují v nižších oblastech a v blízkosti lidských obydlí, kde mají snadnější přístup k potravě.
Autor / zdroj: Oldiefan, pixabay.com
Ročně se u nás objevuje kolem milionu hnízdících párů. Tyto páry nalezneme v parcích, lesích, v okolí řek či polních remízcích a na mnoha jiných místech.
Červenka velkou část života tráví na zemi, kde sbírá potravu. Na zemi také hnízdí.
Sýkora modřinka
Její jméno napovídá, že tato sýkorka má modré zbarvení na křídlech, zádech a temeni, se žlutým břichem. Sýkorka je velmi aktivní, pohybuje se poskoky a mnohdy ji nalezneme viset hlavou dolů. Potravu sbírá hlavně za aktivního pohybu na stromech a keřích, méně na zemi a v zimě ve smíšených hejnech často na krmítkách. Při získávání potravy je velmi vynalézavá a adaptabilní.
Autor / zdroj: Lubos Houska, pixabay.com
Sýkory hnízdí jednotlivě a teritoriálně. Hnízdo je typicky v dutinách stromů nebo hnízdních budkách, méně často v hromadách dřeva, ve škvírách ve zdech, v pařezech, ve starých hnízdech jiných ptáků či veverek apod. Pokud je její hnízdo ohrožováno, naježí chocholku na hlavě, začne vydávat syčivé zvuky a do predátora klovat. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve stáří 15–23 dnů. S rodiči setrvávají i přes zimu a poprvé hnízdí následující rok.
Sýkora koňadra
Sýkoru nalezneme po celé Evropě, kde je převážně stálým druhem. V severní, střední a východní Evropě je ptákem částečně tažným.
Sýkora koňadra je nejběžnější a největší sýkora. Hlavu má leskle černou, jen tváře a příuší jsou bílé. Černá barva pokračuje na náprsenku a zužuje se do černého pruhu, který se táhne přes břicho. Hřbet je mechově zelený, křídla modrošedá s výraznou bílou křídelní páskou.
Autor / zdroj: Monicore, pixabay.com
Sýkora koňadra je vysoce přizpůsobivá a učenlivá. S oblibou vyhledává smíšené a listnaté lesy, remízky či sady. Městské zástavby ji také nejsou cizí.
Monogamní teritoriální páry si svá hnízda staví nejčastěji v dutinách stromů, ale sýkora je velmi přizpůsobivá a často ji nalezneme i v budkách, dutinách zdí, starých opuštěných hnízdech jiných ptáků apod. Mladí ptáci setrvávají s rodiči přes zimu. Pohlavně dospívají ve druhém kalendářním roce života.
Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou. Na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena. Potravu sbírá hlavně na větvích stromů a keřů, ale i na zemi a v zimě často na krmítkách.
Pěnkava obecná
O pěnkavě se říká, že je nejhojnějším evropským ptákem. Je to tím, že to není vybíravý pták, vyskytuje se od Azorských ostrovů, přes Madeiru až po Skandinávii. Pěnkavě ke štěstí stačí jakýkoliv strom nebo skupina stromů, ale raději vyhledává hustší vegetaci.
Samec je díky svému zbarvení nezaměnitelný. Má jasně hnědočervený hřbet, růžový spodek těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec (místo nad kostrčí). U obou pohlaví jsou patrné dva bílé pruhy na křídle a ocase. Ale samice je méně výrazná než samec, je shora zelenošedá, zespoda šedá s růžovým nádechem. Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá a hledá semena, která tvoří hlavní část její potravy. V zimním období se pěnkavy stahují do městské zástavby primárně kvůli krmítkům.
Samec je v období rozmnožování velmi teritoriální. Pěnkavy hnízdí i dvakrát do roka, na vejcích sedí pouze samice, mláďata jsou krmena bezobratlými živočichy a hnízdo opouštějí po 14 dnech.
Autor / zdroj: Smarko, pixabay.com
Vrabec domácí
Z dálky vrabec vypadá velmi nenápadně, až při bližším pohledu zjistíme, že má poměrně nápaditý ocas. Břišní část těla samce je šedivá, svrchní část hnědá, z boku hrdla má bílé peří a v úrovni hrdla černou skvrnu. Samice jsou méně nápadné, celé šedohnědé, shora tmavší. Vrabec žije celoročně ve velkých hejnech a živí se hlavně rostlinnou stravou, krmením pro hospodářská zvířata, případně odpadky.
Své 2 až 4 snůšky ročně vyvede nejčastěji v hnízdech nacházejících se v okapech, puklinách ve zdech nebo skalách, či zamotaná do různých porostů, zřídkakdy jej nalezneme v korunách stromů.
Často bývá agresivní, zmocňuje se hnízd jiných druhů ptáků a bývá teritoriální. Na vejcích sedí oba rodiče po dobu 13–14 dnů a mláďata opouštějí hnízdo po 17 dnech života.
Autor / zdroj: Oldiefan, pixabay.com
Vrabec polní
Na rozdíl od vrabce domácího má vrabec polní světle žluté podbarvení peří, celé vínově rudohnědé temeno a čistě bílé strany hlavy, s výraznou černou skvrnou na tvářích, menším černým podbradkem a úzkým bílým “obojkem”. Samec i samička jsou ve zbarvení totožní. Vrabec polní žije na většině území Evropy, kde vyhledává otevřená prostranství se sady, lesíky a křovinami. V městské aglomeraci se nevyskytuje.
Autor / zdroj: Jakub Maksimowicz, pixabay.com
Živí se převážně rostlinnou potravou, částečně živočišnou. Vrabec polní konzumuje více semen plevelů a také neoklovává ovoce, na rozdíl od vrabce obecného.
Vrabec polní tvoří trvalé páry, ale může docházet k mimopárové kopulaci. Jejich hnízda nalezneme nejčastěji v dutině stromů, různých štěrbinách, jiných starých hnízdech, pouze výjimečně v korunách stromů. Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci. Vrabec polní hnízdí 3× ročně v období od dubna do července, na vejcích se střídají oba ptáci. Oba rodiče se také starají o mladé, kteří po 15-16 dnech hnízdo opouštějí.
Zvonek zelený
Zvonek má podsadité tělo, silný kuželovitý zobák a velkou hlavu. Samec je olivově zelený, spodní část těla někdy mívá žlutavou. Křídlo, jeho spodní okraj a lemy letek jsou svítivě žluté. Samička bývá zbarvená do šedozelena, s hnědým nádechem na pláštíku a hřbetě. Na křídlech je v porovnání se samečkem méně žlutých per. Mladí ptáci jsou celí hnědaví. Kuželovitý zobák je zbarven slonovinově.
Zvonka nalezneme v kulturní krajině, na okraji lesů, v parcích i zahradách. Vyhledává křoviny. Je převážně stálým druhem. Občas tvoří malá hejna na hnízdní období, nicméně bezprostřední okolí hnízda si chrání a obhajuje.
Hlavní složkou potravy jsou semena, mláďata jsou krmena i bezobratlými a semeny změkčenými ve voleti.
Zvonek hnízdí 1–2x ročně, své vystlané hnízdo ukrývá do křoví či houští. Na vejcích lze nalézt pouze samičku, ale sameček ji po celou dobu krmí.
V zimních měsících se zvonci sdružují do různě velkých hejn. V těchto hejnech také navštěvují krmítka. Během těchto návštěv lze sledovat chování, kdy jeden z jedinců obsadí krmítko a ostatním brání v návštěvě krmítka. To ale nikdy nemá dlouhého trvání a po chvíli se všichni jedinci ke krmítku dostanou.
Autor / zdroj: Lubos Houska, pixabay.com
Kos černý
Kos černý je středně velký pták. Samec je černý, s oranžově žlutým zobákem a oranžovým kroužkem kolem očí, zatímco samice má hnědou barvu se světlejším krkem a tmavým zobákem. Občas lze narazit na jedince s částečně bílým peřím či úplně bílého s červenýma očima.
Kos je velmi přizpůsobivým ptákem a je schopen vyvádět mláďata kdekoliv, kde je dostatek potravy a úkryt. Lze ho nalézt vesměs na všech světadílech s výjimkou Antarktidy.
Ve městě je kos poměrně drzým ptákem, nejsou tak plašší a svému životu i částečně uzpůsobili svůj jídelníček. Kromě bobulí a drobného hmyzu se živí tím, co najdou na ulicích, dvorcích či sadech. Díky své velikosti také odhánějí menší ptactvo u krmítek.
Městský kos je částečně tažným ptákem, mnohem běžnější je migrace samic a mláďat než samců. Kos černý hnízdí mezi dubnem a červencem 2x až 4x ročně. Hnízdo má tvar hluboké, polokulovité misky, lesní kosi svá hnízda umisťují do vidlic stromů a keřů, městští kosi hnízdí i na budovách (balkony, verandy). V době hnízdění je kos velmi teritoriální. O mláďata se starají oba rodiče po dobu 12–15 dnů na hnízdě a po vylétnutí je ještě asi dva týdny přikrmují.
Autor / zdroj: Benjamin Balazs, pixabay.com
Eliška Coufalová, odborný úsek Nadace na ochranu zvířat
