Ze života včel
„Pokud by zmizely na Zemi včely, zbývají lidem jen čtyři roky života.“
Albert Einstein
Ať už je nebo není výrok Alberta Einsteina pravdivý, rozhodně je v něm pravdivé poselství o neuvěřitelném významu včel v přírodě.
Včely jsou známé především díky medu a ostatním včelím produktům, ale jejich hlavní význam pro nás a celé ekosystémy spočívá v opylování tzv. hmyzosnubných rostlin. Pokud chceme udržet bohatou a zdravou krajinu, měli bychom vědět o životě včel více.
Autor / zdroj: Buntysmum, Pixabay.com
Včely jsou velice rozmanitou skupinou blanokřídlého hmyzu, patří sem včely společenské i samotářské. Výrazně početněji jsou zastoupeny včely samotářské. Ve světle hospodářsky významných společenských druhů jako je včela medonosná, je jejich význam bohužel upozaděn. V České republice se vyskytuje několik set druhů včel samotářek, které nežijí ve společenství a tvoří pouze pohlavně zralé samce a samičky. Společenské včely oproti tomu žijí ve společenstvech – včelstvech. V mírném pásmu je nejznámější včela medonosná, její význam tkví, kromě opylování rostlin, také v produkci medu, vosku, mateří kašičky a propolisu.
Život společenských včel
Včelstva představují vysoce rozvinutý sociální a kastovní systém. V čele včelstva vystupuje matka (královna), která má vyvinuté pohlavní orgány a zajišťuje tak přísun nového života celému společenství. Velmi důležitý je feromon, který vzniká v kusadlových žlázách a matka jej vylučuje do okolí, čímž udržuje včelstvo pohromadě. Feromon také brání dělnicím klást vajíčka. Po celý svůj život (až 5 let) je krmena dělnicemi. Z hnízda vylétá pouze za účelem páření se s trubci, na tzv. snubní let. Oplodnění matky se děje pouze za letu na shromaždišti trubců, které může být až několik kilometrů vzdálené od hnízda. Po aktu trubci umírají. Matka se vrací do hnízda s plným semenným váčkem (spermie si v něm drží po celý život!) a ona sama rozhodne, která vajíčka budou či nebudou oplodněna.
Z oplodněných vajíček se vylíhnou larvy, které jsou první dny krmeny mateří kašičkou. Po několika dnech se některé larvy krmí medem, z těch budou dělnice, a některé dále mateří kašičkou, to jsou budoucí matky.
Z neoplodněných vajíček se líhnou trubci (až několik set), kteří mají pohlavní orgány a jako jediní z celého společenstva nemají žihadlo. Jejich úkolem je oplodnit matku a udržovat teplo v hnízdě. Energii šetří tím, že se nechávají krmit dělnicemi. Součástí včelstva jsou od jara do podzimu, poté jsou vypuzeni z hnízda.
Autor / zdroj: PollyDot, Pixabay.com
Dělnice (nejpočetnější zastoupení 60–100 tis.) jsou nedokonalé samičky, protože mají zakrnělý semenný váček a mají modifikované kladélko. Oproti tomu mají funkční medový váček, na 3. páru nožiček prohlubeň pro pyl, žihadlo, hltanové žlázy k tvorbě mateří kašičky, voskové žlázy a dlouhý sosák, kterým sbírají nektar. V každém stádiu svého života zaujímají rozdílnou roli a podle potřeby včelstva své role mění. Jsou to role čističky, krmičky, kojičky, stavitelky, strážkyně a létavky. Dělnice svojí každodenní činností a produkcí vyrábí všechny produkty potřebné pro přežití včelstva, ať už je to potrava pro matku a trubce, nebo stavba hnízda.
Zimní generace dělnic žije až 6 měsíců, a to díky zásobám medu, případně i cukrového sirupu. V zimě včely přetrvávají v tzv. chomáči, který je udržuje v teple. Pokud v zimě proběhne slunečný den, včely dělnice ho využijí k vyprázdnění svých výkalových vaků, podnikají tzv. pročišťovací lety. Poté nastupuje generace letní / sezónní, u níž je životnost včel jen několik týdnů, dělnice se často „upracují” a umírají. Včely jsou totiž neustále v pohybu a nikdy nespí! Zvláště v létě mají včely zvýšenou aktivitu, kdy je kapacita hnízda výrazně naplněna a zvedá se i teplota uvnitř, je tedy třeba často létat pro vodu a zajistit neustálé větrání hnízda rychlými pohyby křídel.
Autor / zdroj: Susanne Jutzeler, suju-foto, Pixabay.com
Kromě bohatého sociálního života mají včely další úžasné vlastnosti a schopnosti. Například jejich dorozumívání se tancem a schopnost rozlišovat barvy podobně jako člověk. Orientace včel v prostoru probíhá podle slunce, mají schopnost rozeznat úhel dopadu slunečních paprsků na své složené oči a dle toho se nasměrovat. K tomu se váže i jejich topografická paměť, díky které jsou schopny odečítat časový posun, neboli to, jak se slunce posune za určitý čas. Pokud ovšem není zdroj slunečních paprsků, včely jsou dezorientované. To můžeme vidět, když včela vlétne do místnosti a zmateně poletuje, okna totiž dělají nemilou službu, lámou sluneční paprsky všemi směry. Lidé se také mylně domnívají, že na ně včela nalétá a chce je bodnout. V této situaci je nejlepší otevřít dokořán všechna okna a pustit do místnosti co nejvíce přímých slunečních paprsků, aby se včela mohla opět zorientovat.
Pokud pozorujeme včely, můžeme rozpoznat i jejich emoce. Ať už je to například nálada v očekávání a nucené trpělivosti celého včelstva, když se líhne jejich neoplozená matka. Spokojenost a šustění křídel, když matka klade vajíčka. Hučení a kvílení, když se jejich matka nevrátí ze snubního letu zpátky do hnízda. Určitě také poznáme, když se včely vztekají, a to při našem pokusu násilně vniknout do jejich domova.
V neposlední řadě včely vytváří úžasné přírodní útvary – voskové plástve, které jsou dokonale funkční a geometricky přesné. Toto veledílo je výsledkem produkce vosku včelami, samotnými fyzikálními vlastnostmi vosku a zákony mechaniky. Včely z vosku staví buňky do podoby válce, buňky k sobě přiléhají a vlivem vysoké teploty a povrchového napětí buněk mění vosková struktura podobu na šestiúhelník.
Autor / zdroj: David Hablützel, Pixabay.com
Úl je uměle vytvořené sídlo pro včely, které zde tvoří voskové plástve, ukládají med a pyl, plodí, rodí a vykonávají svůj každodenní život. Jedná se nejčastěji o konstrukci ze dřeva (někdy s přídavkem polystyrenu jako izolace), která je sestavena v závislosti na potřebách včel a zároveň tak, aby chovateli zjednodušila práci a údržbu.
Autor / zdroj: Susanne Jutzeler, suju-foto, Pixabay.com
Společenství včel spotřebuje 60-80 kg medu a 20-30 kg pylu za celý svůj život. Počtem včelstev na osobu je Česká republika čtvrtou nejzavčelenější zemí ve světě.
Rojení
Přirozený způsob množení včel se nazývá rojení. K rojení dochází z několika důvodů, zvláště díky nedostatku prostoru s rozšiřujícím se včelstvem, vysoké teplotě v úlu, stáří matky nebo při výměně královny matky ostatními (něco jako její sesazení z trůnu).
Včely vylétají zároveň s matkou a v nejbližším okolí původního hnízda hledají vhodné místo k usazení. Lidé se těchto rojů obávají, ale není třeba, včely mají dostatek potravy na cestu a již nemusí bránit svůj domov, protože momentálně žádný nemají.
K rojení dochází nejčastěji v období od května do července, a to v závislosti na výše zmíněném.
Včelstvo je silné jako celek, při početním oslabení vykazuje horší životnost i funkčnost, proto je rojení pro včelaře nežádoucí. Zkušený včelař pozná předem, že dojde k rojení. Včely vylétají z úlu v menších počtech a uvnitř se ozývá silné hučení.
Autor / zdroj: Felix Wolf, Pixabay.com
Význam včel
Největší produkt a význam včel spočívá v jejich schopnosti opylovat kvetoucí rostliny. Hmyzosnubná rostlina ke svému rozmnožení potřebuje převést pyl (samčí pohlavní buňky) na pestík (samičí pohlavní buňky) květu, kde poté dojde ke vzniku semen. To zajišťují právě včely, které zachytávají pyl na svém těle při sání nektaru. Až 85 % rostlin je závislých na opylení hmyzem. Včely se opylováním významně podílejí na produkci potravin a udržují biodiverzitu běžných rostlin.
Ochrana ano, ale všech hmyzích druhů!
Je důležité ochraňovat všechny druhy včel – společenských i včel samotářek a dalšího hmyzu. Včely medonosné jsou zajisté velice efektivní opylovači různých, zvláště hospodářsky významných druhů rostlin, ale nelze se věnovat pouze jejich chovu a ochraně. Ve světě je trendem vysazovat včely medonosné i mimo areál jejich původního rozšíření a dochází tak ke ztrátě původní biodiverzity místní fauny (myšleno jiných hmyzích druhů).
Pozor na záměnu ochrany hmyzích opylovačů, respektive včel medonosných, z hlediska hospodářského / ekonomického, za ochranu ekologickou. Ochrana přírody jako takové zahrnuje ochranu všech druhů živočichů, které krajinu tvoří. Vysazování úlů v přírodních rezervacích může narušit ekosystém místních opylovačů. Je třeba rozlišovat ochranu zemědělství / včelařství a ochranu přírody.
Autor / zdroj: Sunè Theron, Pixabay.com
Jana Kostrounová, odborný úsek Nadace na ochranu zvířat
