Ekologický chov skotu
Ekologický chov skotu je alternativou k jeho konvenčnímu chovu. Konvenční chov je většinou zaměřen na maximalizaci zisku, kdežto ekologický chov má odlišný princip. Principem ekologického hospodaření je získání co nejmenší závislosti na vnějších vstupech, hospodář se snaží pracovat v co největším souladu s přírodou. Zvířata jsou krmena produkcí daného podniku a je jim umožněno, aby žila co nejvíce přirozeně. Podstatná část sušiny krmné dávky musí být tvořena objemnými krmivy, což znamená, že skot musí být krmen primárně senem a pastvou, která má obsahovat až 60 %. Počet zvířat na ekologických farmách většinou přímo souvisí s tím, kolik jich daná farma dokáže uživit z vlastních zdrojů. Pokud by došlo k nákupu píce a krmiv z jiných farem, musí mít tyto farmy certifikovaná krmiva. Samotné přesvědčení chovatele o správnosti jeho počínání nestačí. Každý chovatel musí podložit své odborné znalosti.
Zvířatům v ekologickém chovu musí být po celý rok umožněn pohyb mimo ustájení, existuje i předepsaná minimální velikost pastviny na kus. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí.
Hlavním principem tohoto způsobu hospodaření je biologický koloběh, kdy zdravá půda poskytuje zdravé rostliny, ty podmiňují zdravá zvířata, která produkují zdravé potraviny, ty jsou zdravotně prospěšné pro lidi a znamenají přínos pro ochranu životního prostředí.
Produkce získaná v ekologickém chovu skotu se nazývá bioprodukcí. V případě chovu krav s tržní produkcí masa či mléka hovoříme o Bio mléce nebo Bio hovězím mase.
Autor: Lucian Aeris, Pixabay
Pozitiva ekologického chovu skotu
Produkce vysoce kvalitních a hodnotných potravin či potravinových zdrojů
Tato vysoká kvalita a hodnota produktů získaných od skotu v ekologickém systému chovu není dosažena automaticky. Byť tato zvířata nejsou nucena k maximální produkci, je jejich chov stejně náročný jako chov konvenční a vyžaduje minimálně stejný stupeň odborných znalostí chovatele.
Vysoce etický přístup ke zvířatům
Chovatel se snaží zvířatům zajistit maximální životní pohodu (welfare). Skot je stádovým zvířetem. V rámci stáda (skupiny) si zvířata na základě svých znalostí vytvářejí sociální hierarchii, např. se udává, že skot rozeznává a pamatuje si postavení až 60 kusů příslušníků téhož stáda či skupiny. Své sociální postavení si upevňuje vyhledáváním kontaktů se zbývajícími členy. Vztah mezi mládětem a matkou je velmi silný a obvykle trvá od otelení až do dalšího porodu, kdy kráva instinktivně starší mládě zapudí. Je to nutnost, protože pokud by tak neučinila, hrozilo by nebezpečí, že starší potomek vysaje mlezivo novému mláděti. Zapuzení staršího mláděte není nic neobvyklého a odpovídá chování volně žijících zvířat. Téměř polovinu denní doby věnuje dojnice odpočinku a přežvykování. Zbytečně nevyhledává pohyb a nepohybuje se bezúčelně. Má-li možnost, ujde jen asi 200 m za den, při pastvě pak výrazně více.
Ochrana před nepohodou
Ta je většinou chápána jako ochrana před příliš velkou zimou nehledě na skutečnost, že skot má dobře vyvinutou termoregulaci. Stejně důležitá je i jeho ochrana před vysokými teplotami. V zimním období je proto obvykle nutné budovat pro skot takzvaná zimoviště. Avšak lehký přístřešek by měl být k dispozici i v létě na pastvině, aby poskytoval útočiště před sluncem.
Autor: StudioKlick from Pixabay
Zásady chovu skotu
Vlastní chov výrazně ovlivňuje skutečnost, že skot má velmi dobré termoregulační schopnosti. Udává se, že ve srovnání s člověkem leží pásmo tepelné pohody asi o 15 °C níže. To znamená, že při teplotě 5 °C se skot cítí stejně dobře jako člověk při teplotě 20 °C. Využití této schopnosti vede k zjednodušeným způsobům chovu (například celoroční pobyt na pastvině).
V chovu není povoleno použít látky stimulující růst a GMO (geneticky modifikované) plodiny nebo látky od nich odvozené (s výjimkou vakcín). Z minerálních látek je možné použít pouze ty, které jsou povoleny. Rutinní podávání vitamínů nebo antibiotik není povoleno, mohou být podávány pouze jako součást léčby.
Zdraví zvířat je založeno na preventivních opatřeních, a to zejména na volném pohybu (pastvě) a kvalitní krmné dávce. Pokud zvíře onemocnění musí být včas ošetřeno za těchto podmínek:
- přednost mají fytoterapeutické a homeopatické přípravky,
- alopatická léčiva pouze na předpis veterinárního lékaře,
- ochranná lhůta se zdvojnásobuje,
- o léčení se vede záznam,
- při opakovaném použití je nutné přechodné období (6 měsíců).
Obecné požadavky chovu musí splňovat následující zásady:
- minimálně 50 % podlahové plochy musí být pevné a neklouzavé,
- zvířata musí mít pevné suché a stlané lože,
- podestýlka musí být z přirozených materiálů,
- dostatečné osvětlení musí být zajištěno přirozenou cestou,
- způsob chovu musí zajistit druhově specifické chování,
- skot musí mít přístup na pastviny, kdykoliv to situace dovolí.
Chov telat
Za nejpřirozenější způsob odchovu telat je považován odchov pod matkou. Do odstavu se odchovávají ve skupinách. Telata musejí mít možnost vizuálního a akustického kontaktu mezi sebou, ostatními zvířaty a děním na dvoře. Telata musejí přijímat mlezivo a mléčná výživa musí být zajištěna nativním mlékem až do 3. měsíce věku. Již od 1. týdne věku je telatům předkládáno seno a od 2. týdne pak voda.
Autor: Ben Kerckx from Pixabay
Chov jalovic
Toto období trvá od 6. měsíce věku zvířete až do jeho otelení a následného porodu. Pastevní odchov je naprosto ideální formou chovu. Pohyb zvířat na pastvině posiluje jejich kondici a je zárukou požadované dlouhodobé vysoké užitkovosti v dospělosti.
Chov dojnic
Dojnice je možné chovat stejně jako jalovice ve volných stelivových kotcích, nicméně tento systém má své nedostatky, které spočívají ve větší frekvenci konfliktů mezi zvířaty a možnosti poranění ležících zvířat pohybujícími se zvířaty. Z tohoto důvodu dávají někteří chovatelé přednost variantě volného stelivového ustájení v boxech. V tomto případě je kotec, respektive lehárna vybavena boxy, které slouží k individuálnímu odpočinku zvířat.
V systémech volného ustájení krav je nejčastěji používáno dojení v dojírnách. Soustředěné dojení do relativně malého prostoru mimo stáj umožňuje práce spojené s dojením lépe mechanizovat.
Neméně důležitým faktorem, který musí každý hospodář brát v potaz, je výběr vhodného plemene pro ekologický chov. Nejčastěji se používají plemena kombinovaná, dávají mléko i maso. U specializovaných mléčných plemen je totiž větší nebezpečí nesplnění jejich živinových požadavků v důsledku příliš vysoké produkce mléka především na začátku a vrcholu laktace. Z kombinovaných plemen splňuje požadavky plemeno české strakaté a zejména česká červinka.
Pokud se zajímáte o etiku chovu hospodářských zvířat, podívejte se na stránky Compassion in World Farming, https://www.ciwf.cz/hospodarska-zvirata/skot/#start.
Eliška Coufalová, odborný úsek Nadace na ochranu zvířat
