Chov domácích zvířat, pro něž je v angličtině vžité označení „pet“ a český ekvivalent „domácí mazlíček“ je přiléhavý u přítulného morčete, ale poněkud zvláštně působí u hroznýše, se v současnosti rozrostl do obrovských rozměrů. Vzniklo celé obchodní odvětví, vyrábějící a prodávající chovatelské potřeby i zvířata samotná. A s tím je spojeno i nesčetné množství etických problémů. Především u nedomestikovaných, „exotických“ druhů zvířat. I dnes jsou jich miliony odchytávány z volné přírody. Odchyt a následný transport přes půl planety přežije jen malá část zvířat, a to i když se jedná o legální obchod (pašování je zcela jiná kapitola).
Zvířata jsou z velké části odchovávána v zajetí. I zde však vznikají problémy, například tím, že se na trh rozšiřují stále nové a nové druhy. V dobré víře si je potom koupí málo obeznámení zákazníci a zvířata (třeba i přes všechnu dobře míněnou snahu) strádají až uhynou. Mohli bychom čekat, že v dnešní době přeplněné informacemi je snadné všechno vědět, ale není tomu tak. Dokládají to nedávné módní vlny, kdy si mnoho novopečených chovatelů pořizovalo například psouny prériové. Tento hlodavec vypadá sice roztomile, ale chovat jej jako osamoceného domácího mazlíčka v bytě je nesmyslné. V přírodě žije v milionových koloniích, obývá podzemní labyrinty chodeb připomínající rozsáhlá města. Když lidé chovali psouny v bytech, potom také psouni se v bytech chovali po svém a hlavní vlna brzy opadla. Nastupuje však další – například obliba leguánů zelených, kteří však dorostou přes metr délky. Pro mnoho lidí je přitom problém, i když vyroste na desetinásobek malá vodní želvička. Poskytnout těmto druhům vyhovující podmínky je přitom nákladná, náročná a nijak jednoduchá záležitost (a to nejen vzhledem k jejich růstu). U řady plazů se na jejich nárocích a optimálních podmínkách neshodnou ani zkušení specialisté. A někteří rodiče je dětem pořídí místo pejska, protože se prý nemusí venčit. Želva však není hračka, a metrový leguán zelený už vůbec ne.
Lidé se často domnívají, že obchody se zvířaty jim poskytují záruku v koupi vhodných zvířat a spoléhají se na rady personálu. Skutečnost je bohužel taková, že obchody neposkytují záruku naprosto žádnou – ani zákazníkům, ani zvířatům. Neexistuje legislativa, která by jim ukládala jasné podmínky pro chov jednotlivých druhů, velké nedostatky shledáváme však i v nedodržování již platných zákonů a nepostačujících veterinárních kontrolách. Existují zverimexy celkem kvalitní, které svým svěřencům poskytují celkem dobré podmínky a úroveň poskytovaných rad je dostačující. Vedle nich je však mnoho, bohužel nikoli menšina, z nichž si můžete odnést nemocné (nejen fyzicky, ale též psychicky) zvíře s žádnými, či špatnými radami. Problematický je prodej velkých papoušků, kteří zde o samotě velice strádají, dále opic či krokodýlů…
Nadace na ochranu zvířat proto, s podporou Britské královské společnosti na ochranu zvířat RSPCA, provedla roční průzkum obchodů se zvířaty, který pokrýval celou Českou republiku.
